AVEIRO

Utahaní z Porta jsme se další den vydali směrem na jih. První zastávka bylo Aveiro – portugalské Benátky. Podle fotek to vypadalo nádherně a opravdu benátkově, takže jsem se sem moc těšila. Nejdřív však bylo potřeba dát si pořádné kafe . Plán byl takový, že pojedeme směr Aveiro, a až uvidíme zajímavou kavárnu, tak zastavíme na kafe. Aveiro je z Porta autem kousek a cestou nic moc nepotkáte, takže jsme na kavárnu narazili až ve městě. A pravděpodobně taky jediná otevřená. Zaparkovali jsme přímo na hlavní třídě a valili na kafe.Kavárna Milano byla zevnitř teda mnohem větší, než vypadala zvenku, a hlavně mnohem plnější. No není se co divit, když byla sobota a široko daleko nic otevřeného. Našli jsme prázdný stůl a sedli si, ale nikde žádný jídelní lístek, jen QR kód nalepený na stole. Já jakožto zvědavec obecný, jsem si ho hned naskenovala a ejhle.....menu A ani když přišel číšník, tak žádné lístky s nabídkou nedonesl, takže evidentně toto je jediný způsob, jak si vybrat, což mi příjde strašně cool .

BICA se v Portugalsku říká espressu. Je to zkratka fráze „vypít s cukrem“ a prakticky nikdo tady nepije nic jiného.

Dala jsem si cappuccino, což je v těchto končinách strašně fancy pití, jinak místní pijou jen esresso s cukrem. Takže přede mnou přístálo obří kafe vypadájící spíš jako kakao a největší tartaletka, kterou jsem kdy v životě měla, (ale tu jsem si vybrala kvůli její velikosti  ).

Po kávičce jsme se vydali hledat ono místo s benátskýma gondolama. A tady jsem pochopila, proč je celé město liduprázdné. Všichni turisti se totiž shlukli jen na tuto jednu ulici, která vedla podél řeky, po které jezdily gondoly. A navíc tady bylo i nákupní centrum, takže i hodně místních. Na gondole jsme se nesvezli, protože jezdily jen pár set metrů, a pak se otáčely a jely zpátky, ale sedli jsme si k řece a mávali na děti v lodích .

NEČEKANÁ ZASTÁVKA

Vzhledem k tomu, že nám procházka městem nezabrala tolik času, jak jsme předpokládali, rozhodli jsme se ještě sjet k nedalekému pobřeží, vykoupat se v oceánu ......zase . Oceánu totiž není nikdy dost. Tahle malá zajížďka však naopak byla na mnohem déle, než jsme plánovali, protože všechny napadlo zajet se vykoupat. Cesta k pláži byla totálně zasekaná a strávili jsme v koloně nejmíň půl hodiny, patří nám to, když nás v sobotu dopoledne při 30 stupních napadlo sjet si na pláž.:D Ale stálo nám to za to. A vědět, co nás ještě čeká, tak na té pláži zůstaneme mnohem déle . Jenže Andrejka byla naspídovaná a potřebovala vidět a stíhat všechno #SpravnyTurista, takže ještě cestou do Coimbry nás přihlásila na Free Tour

COIMBRA

Přijeli jsme do města, zparkovali co nejblíže místa setkání na Free Tour a vylezli z auta. Strašně se nám nechtělo, protože ve městě už bylo tak 40 stupňů a v autě nás krásně chladila klimoška, ale měli jsme hlad a chtěli si skočit ještě na oběd. Tentokrát si najdem něco opravdu místního, žádnou restauraci pro turisty.....jenže jak na to, když všechny ty restaurace vypadají stejně. Nakonec jsme zapadli do té nejbližší a nejlevnější. Přišla paní číšnice, která uměla anglicky asi tolik, co většina místních a donesla nám jídelní lístek (v angličtině) a denní menu (v portugalštině). Trochu kostrbatě nám vysvětlila, co že na tom denním menu je. U mě rozhodně vyhrály sardinky, které teda byly asi tak 10× větší, než jsem čekala. Když nad tím teď tak uvažuju, tak všechno, co jsem si tady objednala k jídlu, bylo vždycky větší, než jsem čekala. .

Parkování je ve všech městech o víkendu zdarma. Jen musíte najít místo . Zdá se to jako drobnost, ale ve výsledných nákladech nám to dost ušetřilo, obzvášť když jsme za jeden den projeli více měst.

Po obědě a pivečku, které teda mají v Portugalsku moc dobré, jsme vyrazili na tu slavnou Free Tour. V popisu stálo, že máme mít roušky sebou, protože bezpečnost je na prvním místě, ale říkala jsem si, že to snad při těch 40 studpních nebudou moc hrotit......no, spletla jsem se. Chodili jsme 3 hodiny ve vedru v roušce a to ještě převážně do kopce, protože v Portugalsku jsou snad všechny města do kopce. A ne jen tak normálně, že vidím ten kopec před sebou, ale na konci každé ulice jsou za rohem další dvě ulice vedoucí v různých směrech opět do kopce . Dalším skvělým překvápkem pro nás bylo, že jsme jediní, kdo se na tuto Free Tour přihlásili, takže chudák chlap můsel vylézt všechny ty ulice, až nahoru, jen kvůli nás .

STUDENTSKÉ MĚSTO

Coimbra je nejen v Portugalsku známá, jako studentské město. Mají tady jednu z nejstarších univerzit na světě. Nejvíce zahraničních studentů, kteří sem jezdí jsou Brazilci. Studenti tady mají i speciální svátky, jeden je pro nastupující studenty a jeden pro ty, kteří své studium končí, ale těchto svátků se účastní samozřejmě všichni studenti, kteří chtějí. Univerzita je, jak jinak, úplně nahoře na kopci nad městem. Její součástí je několik historických budov a k hlavní budově se jde branou, která vede na obří nádvoří, ze kterého je krásný výhled dolů na město. K přírodovědné fakultě patří taky obří botanická zahrada, ve které mají mimo jiné i bambusový lesík a podél zahrady se táhne obří viadukt.

Botanická zahrada se na noc zavírá, protože jim tam chodili studenti vyspávat a univerzita rozhodla, že pro opilé studenty je to v noci dost nebezpečné místo. 

Coimbra byla dlouhou dobu také hlavním městem Portugalska a narodilo se zde spoustu portugalských králů. Nicméně zažila i horší období, např. v době, kdy se diktátorský vládce (a bývalý univerzitní profesor) Salazar rozhodl přestavět město a nechal zbourat půl kostela jen proto, aby zrovna tamtudy mohla vést ulice. Z ulice je dodneška vidět, jak byl kostel natvrdo předělený v půlce.

DOBRODRUŽNÉ UBYTKO

Opět úplně vyštavení z chození po měste, jsme se vydali na ubytko, které, už bylo jen kousek od města, v nedaleké vesnici na kopečku. Ubytovala nás paní Fátima, asi pětašedesátiletá babča, která byla AirBnB označena za superhostitelku, nicméně neuměla ani slovo anglicky. Ovšem, opět jako většině místních, ji to nezabránilo ubytovat nás a dokonce i vysvětlit, na kterém parkovišti si můžem zaparkovat auto (to nevím, jak udělala ). Já se opět vzdala toho, že bychom mohli využít i kuchyň, protože už jsem neměla sílu vymýšlet jak bych se zeptala. Takže jsme si naši věču snědli už tradičně v posteli a zbytek večera sledovali televizi.