AVEIRO

Most v Aveiru
Utahaní z Porta jsme se další den vydali směrem na jih. První zastávka
bylo Aveiro – portugalské Benátky. Podle fotek to vypadalo
nádherně a opravdu benátkově, takže jsem se sem moc těšila. Nejdřív
však bylo potřeba dát si pořádné kafe . Plán byl
takový, že pojedeme směr Aveiro, a až uvidíme zajímavou kavárnu, tak
zastavíme na kafe. Aveiro je z Porta autem kousek a cestou nic moc nepotkáte,
takže jsme na kavárnu narazili až ve městě. A pravděpodobně taky jediná
otevřená.
Zaparkovali jsme přímo na hlavní třídě a valili na
kafe.Kavárna Milano
byla zevnitř teda mnohem větší, než vypadala zvenku, a hlavně mnohem
plnější. No není se co divit, když byla sobota a široko daleko nic
otevřeného. Našli jsme prázdný stůl a sedli si, ale nikde žádný
jídelní lístek, jen QR kód nalepený na stole. Já jakožto zvědavec
obecný, jsem si ho hned naskenovala a ejhle.....menu
A ani
když přišel číšník, tak žádné lístky s nabídkou nedonesl, takže
evidentně toto je jediný způsob, jak si vybrat, což mi příjde strašně
cool
.
BICA se v Portugalsku říká espressu. Je to zkratka fráze „vypít s cukrem“ a prakticky nikdo tady nepije nic jiného.

Kávička a tartaletka
Dala jsem si cappuccino, což je v těchto končinách strašně fancy pití,
jinak místní pijou jen esresso s cukrem. Takže přede mnou přístálo
obří kafe vypadájící spíš jako kakao a
největší tartaletka, kterou jsem kdy v životě měla, (ale tu jsem si
vybrala kvůli její velikosti
).

Architektura v Aveiru
Po kávičce jsme se vydali hledat ono místo s benátskýma gondolama. A tady
jsem pochopila, proč je celé město liduprázdné. Všichni turisti se totiž
shlukli jen na tuto jednu ulici, která vedla podél řeky, po které jezdily
gondoly. A navíc tady bylo i nákupní centrum, takže i hodně místních.
Na gondole jsme se nesvezli, protože jezdily jen pár set metrů, a pak se
otáčely a jely zpátky, ale sedli jsme si k řece a mávali na děti
v lodích .

Výzdoba fasády

Gondola

Pauzírujem
NEČEKANÁ ZASTÁVKA
Vzhledem k tomu, že nám procházka městem nezabrala tolik času, jak jsme
předpokládali, rozhodli jsme se ještě sjet k nedalekému pobřeží,
vykoupat se v oceánu ......zase . Oceánu
totiž není nikdy dost. Tahle malá zajížďka však naopak byla na mnohem
déle, než jsme plánovali, protože všechny napadlo zajet se vykoupat. Cesta
k pláži byla totálně zasekaná a strávili jsme v koloně nejmíň půl
hodiny, patří nám to, když nás v sobotu dopoledne při 30 stupních
napadlo sjet si na pláž.:D Ale stálo nám to za to. A vědět, co nás
ještě čeká, tak na té pláži zůstaneme mnohem déle
. Jenže
Andrejka byla naspídovaná a potřebovala vidět a stíhat všechno
#SpravnyTurista, takže ještě cestou do Coimbry nás přihlásila na Free Tour
COIMBRA

Oběd
Přijeli jsme do města, zparkovali co nejblíže místa setkání na Free Tour
a vylezli z auta. Strašně se nám nechtělo, protože ve městě už bylo tak
40 stupňů a v autě nás krásně chladila klimoška, ale
měli jsme hlad a chtěli si skočit ještě na oběd. Tentokrát si najdem
něco opravdu místního, žádnou restauraci pro turisty.....jenže jak na to,
když všechny ty restaurace vypadají stejně. Nakonec jsme
zapadli do té nejbližší a nejlevnější. Přišla paní číšnice, která
uměla anglicky asi tolik, co většina místních a donesla nám jídelní
lístek (v angličtině) a denní menu (v portugalštině). Trochu kostrbatě
nám vysvětlila, co že na tom denním menu je.
U mě
rozhodně vyhrály sardinky, které teda byly asi tak 10×
větší, než jsem čekala.
Když nad tím teď tak uvažuju, tak všechno, co
jsem si tady objednala k jídlu, bylo vždycky větší, než jsem
čekala.
.
Parkování je ve všech městech o víkendu zdarma. Jen musíte najít místo
. Zdá se to jako drobnost, ale ve výsledných nákladech nám to dost ušetřilo, obzvášť když jsme za jeden den projeli více měst.

Romantická ulička
Po obědě a pivečku, které teda mají v Portugalsku moc dobré, jsme
vyrazili na tu slavnou Free Tour. V popisu stálo, že máme
mít roušky sebou, protože bezpečnost je na prvním místě, ale říkala
jsem si, že to snad při těch 40 studpních nebudou moc hrotit......no,
spletla jsem se. Chodili jsme 3 hodiny ve vedru v roušce a
to ještě převážně do kopce, protože v Portugalsku jsou snad všechny
města do kopce. A ne jen tak normálně, že vidím ten kopec před sebou, ale
na konci každé ulice jsou za rohem další dvě ulice vedoucí v různých
směrech opět do kopce . Dalším skvělým překvápkem pro nás bylo, že jsme
jediní, kdo se na tuto Free Tour přihlásili, takže chudák chlap můsel
vylézt všechny ty ulice, až nahoru, jen kvůli nás
.
STUDENTSKÉ MĚSTO

Univerzita

Nádvoří univerzity
Coimbra je nejen v Portugalsku známá, jako studentské město. Mají tady jednu z nejstarších univerzit na světě. Nejvíce zahraničních studentů, kteří sem jezdí jsou Brazilci. Studenti tady mají i speciální svátky, jeden je pro nastupující studenty a jeden pro ty, kteří své studium končí, ale těchto svátků se účastní samozřejmě všichni studenti, kteří chtějí. Univerzita je, jak jinak, úplně nahoře na kopci nad městem. Její součástí je několik historických budov a k hlavní budově se jde branou, která vede na obří nádvoří, ze kterého je krásný výhled dolů na město. K přírodovědné fakultě patří taky obří botanická zahrada, ve které mají mimo jiné i bambusový lesík a podél zahrady se táhne obří viadukt.
Botanická zahrada se na noc zavírá, protože jim tam chodili studenti vyspávat a univerzita rozhodla, že pro opilé studenty je to v noci dost nebezpečné místo.

Univerzitní koleje
Coimbra byla dlouhou dobu také hlavním městem Portugalska a narodilo se zde
spoustu portugalských králů. Nicméně zažila i horší období, např.
v době, kdy se diktátorský vládce (a bývalý univerzitní profesor)
Salazar rozhodl přestavět město a nechal zbourat půl kostela jen proto, aby
zrovna tamtudy mohla vést ulice. Z ulice je
dodneška vidět, jak byl kostel natvrdo předělený v půlce.

Kostel

Park u řeky

Jednotlivé fakulty
DOBRODRUŽNÉ UBYTKO
Opět úplně vyštavení z chození po měste, jsme se vydali na ubytko,
které, už bylo jen kousek od města, v nedaleké vesnici na kopečku.
Ubytovala nás paní Fátima, asi pětašedesátiletá babča, která byla
AirBnB označena za superhostitelku, nicméně neuměla ani slovo anglicky.
Ovšem, opět jako většině místních, ji to nezabránilo ubytovat nás a
dokonce i vysvětlit, na kterém parkovišti si můžem zaparkovat auto (to
nevím, jak udělala ). Já se opět vzdala toho, že bychom mohli využít
i kuchyň, protože už jsem neměla sílu vymýšlet jak bych se zeptala.
Takže jsme
si naši věču snědli už tradičně v posteli a zbytek večera sledovali
televizi.

Tajuplná ulička

Viadukt

Botanická zahrada

Most přes řeku Mondego