Předmluva

Ještě než se pustíme do vyprávění o Lisabonu, máme pro vás malou rekapitulaci z minulých článků ve formě videa. Původně jsme chtěli tak jako vždy udělat jedno video až na konci našeho vyprávění. Zjistili jsme, že materiálů máme opravdu hodně, a přece byste nechtěli aby jsme vás o to všechno připravili.
Zde je slibovaná rekapitulace z předchozích článků o Portu, Aveiru, Coimbry, Óbidosu a Peniche.

Cesta do Lisabonu

Náš příjezd do Lisabonu byl, řekněme, trochu nervózní. Luky řídil skvěle, možná i lépe než místní, ale to by bylo nefér přirovnání. V Portugalsku, tak jako ve všech jižních zemích, se jezdí prostě jinak. Náš Příjezd jsme tedy naplánovali na pozdní odpoledne, v domění, že se vyhneme špičce. Bohužel nám to úplně nevyšlo a my vjeli do hustého městského provozu. Nezbývalo nám nic jiného, než to zvládnout. Odměnou za stání v kolonách byl přejezd slavného ćerveného mostu, který je až příliš podobný tomu v San Franciscu. Není to náhoda, při stavbě Ponte 25 de Abril se jím totiž nechali inspirovat.

Jeden den v Lisabonu

Náš den začíná procházkou na trajekt. Nebydleli jsme totiž v Lisabonu, ale v Almadě. To je město, které je spojeno s Lisabonem právě tim krásným červeným mostem. Proč trajekt? No protože, kdybychom jeli vlakem nebo busem, tak bychom jeli po mostě a nic pořádně neviděli, ale z trajektu jsme viděli sochu Krista (o něm později), červený most i Lisabonské kopečky. A taky jsme trajekt měli blíže a bylo to rychlejší. .
Po vylodění, nás čekala ještě krátká projížďka metrem přímo do centra, a pak už pěkně po svých… tak trochu. Vystoupili jsme totiž přímo u naši první zastávky; výtah Santa Justa. Tento výtah dnes slouží hlavně jako atrakce a spojuje dolní ulici s náměstím které je o několik pater výš. Měli jsme štěstí a rovnou jsme mohli nastoupit. Před covid érou se prý na výtah stála i hodinová fronta. Kabinka totiž pojme pouze 24 pasažéru a cesta nahoru a dolů trvá asi dvě minuty. Samotná vyhlídkova plošina byla zavřená, ale lávka spojující vrchni ulici s výtahem poskytovala spoustu krásných výhledů.

Popis veřejné dopravy v Lisabonu

Doporučujeme koupit Viva Viagem Card, je to kartička na kterou si nahrajete kredit, nebo celodenní jízdenku a už se nemusíte o nic starat. Platí na trajekt, metro, tram, bus a dokonce i na Santa Justa výtah.

Po krátkém kochaní se výhledem, pokračujeme dále a nasedáme na krásnou žlutou tramvaj. Tyto ikonické tramvaje jezdí převážně po centru, ale čím dále od centra jste, tím novější tramveje potkáte. To je proto, že ty staré jezdí uličkami, kam by se nové prostě nevešly. Mimochodem, doporučujeme využít jakoukoliv tramvaj, protože ty kopce fakt nechcete šlapat.
Naší další zastávkou byla Lisabonská katedrála, která zase dost připomíná Pařížskou Notre-Dame. Dovnitř se nám moc nechtělo, prý to za to nestojí a ještě chtěli vstupné. Nicméně, u katedrály jsou další krásné výhledy na město, takže návštěvu tohoto místa vřele doporučujeme.

Žlutá trmavja číslo 28 vás sveze zkrze celé centrum. Celou mapu linek najdete na adrese zde

Uličkami Lisabonu jsme se toulali pár hodin. Za každým rohem na nás čekalo nějaké překvapení. Místní restaurace, kavárna, pekárna, historický domeček, barevný domeček, kostel, park, vyhlídka, růžová párty ulice, náměstí, památníky, nebo jen obyčejné stánky se suvenýry. Bylo toho opravdu hodně, ale my jsme neměli zase tolik času. Takže jsme nasedli na další tramvaj a vydali se přes celé město k Belémské věži a Památníku objevitelů, protože to jseme opravdu chtěli vidět. Bohužel, čas nás neúprosně tlačil, takže jsme Belémskou věž viděli jen z dálky přes čtyřproudovou silnici. Naštěstí k památníku se dalo dostat blíže a stálo to za to. Je opravdu obrovský a překvapivě krásný. Jako hlavní postava tohoto pomníku je Jindřich Mořeplavec. Což je trochu zvláští, protože Jindřich údajně nikdy nikde nebyl, ale jen vše podporoval a položil základy Portugalské koloniální říše. 

Nemáme mu to za zlé a přece jenom na chvíli pod památníkem sedáme a kocháme se okolím. Odfotíme češku která si nás spletla s místními a pomalu se přesouváme zpět do centra. Čeká nás poslední zastávka.

Návštěvu centra Lisabonu jsme zakončili u Vítězného oblouku s krásným náměstím Praça do Comércio. Sluníčko už pomalu zapadalo, na náměstí nebylo moc lidí, my jsme byli unavení a smradlaví, no prostě romantika, jak má být.
Byl to náročný den a určitě jsme neviděli všechno. Bohužel jsme toho chtěli vidět v celém Portugalsku hodně a proto nám na Lisabon zbyl jen jeden den a to byla chyba.
Pomulu jsme směřovali na trajekt a zpět na ubytování. Po ceste jsme si ještě koupili mraženou pizzu a něco na pití a večer udělali malou párty na balkóně s výhledem na Kristova záda a šli spát.

Cesta z města

Druhý den ráno jsme vyrazili k soše Krista. Měli jsme naplánovaný brzký odjez, protože nás čekalo ještě mnoho kilometrů, bohužel, celý park, který je kolem sochy, se otevírá až v deset. Takže jsme tam půl hodiny čumákovali a čekali u vrat než je otevřou. Nevadí, celý areál je krásný s několika obchody a restaurací. Do samotné sochy se dá jít, bohužel berou jen keš a tu my jsme už neměli… a hlavně jsme nechtěli vyvalit dvakrát 6€ za výhled, který není o nic lepší než ten co je od spodku sochy, to nám za to nestálo.
Nicméně na toto místo musíte, je odsud totiž úžasně vidět červený most a celý Lisabon. Takže jsme se takto rozloučili s městěm a vyrazili dál na jih.

Co rozhodně musíte vyzkoušet:

• Pastel de Nata, vyhlášená pekárna zde
• Bifana, vyhlášena restaurace zde
• Bica, jestli máte rádi kafe, tak asi kdekoliv v Portugalsku

Shrnutí

V Lisabonu najdete:

• Ponte 25 de Abril
  • červený most jako v San Franciscu
• Sanctuary of Christ the King
  • sochu Kriste jako v Rio de Janeiru
• Largo da Sé
  • katedrálu podobnou Notre-Dame v Paríži
• Arco da Rua Augusta
  • vítězný oblouk jako v Paříži
• Krásné žluté tramvaje
  • které se proplétají úzkými uličkami
• Pomník Jindřicha Mořeplavce
  • který se nikdy nikam neplavil
• Belémskou věž
• dobré jídlo a kafe
  • Pastel de Nata
  • Bifana
  • Bica