Stezka nad vinohrady
Naši další víkendovou destinací byla vesnička Kobylí. Určitě vám tento název nic neříká, ale brzy bude. Mají tam relativně novu stezku nad vinohrady, která je boží a určitě stojí za návštěvu.

Výhled na vinohrady nad Kobylí
Kobylí leží necelou hodinu vlakem jižně od Brna. Proč hodinu vlakem, když
to je po cestě kousek? Protože jedete kolem vodní nádrže Nové mlýny,
mimochodem, tam jsme už byli na motorce. Mimo to, že jsme měli z vlaku krásný výhled na
nádrž, tak hned kousíček za ní se tyčila Pálava. To si nechcete nechat
ujít tím, že musíte řídit… a stejně tu auto nemáme.
Navíc je
to zážitkový výlet. V Zaječí
přestoupíte z krásného rychlíku (s funkční wifinou) na místní
„kozu“, která už něco pamatuje. To prostě chcete zažít!

Stezka nad vinohrady v Kobylí
Na železniční stanici v Kobylí jsme se vydali po „zelené“ směrem na
Kobylí vrch. Tato vesnička je strašně, ale strašně krásná. Po cestě
potkáváme pár sklepů, v některých jsou zalezlí místní, z některých
jsou hospody, ale drtivá většina z nich jsou krásně zdobené, jako by je
zrovna namalovali.
Cesta z vesnice se začítá trochu zvedat, obec Kobylí totiž leží
v údolí a v kopcích nad ní jsou vinohrady. Cesta stále stoupala a
stoupala, docela nás zarazilo, že nevidíme stezku, ale věřili jsme že tam
je.
Stezka totiž leží na úplném vrcholu kopce, takže jsme byli celou dobu pod
ní a neviděli jsme ji.

Panoramatický výhled
Stezka nad vinohrady je velmi zvláštní, je to spirála, která měří 60m a
není na ni ani jeden schod. Naopak, při procházení stezky, jsou občas
dřevěné latě podlahy vyměněny za nějakou psanou zajímavost. Může tam
najít směrovku, kde co je, připomenutí nějaké historické události, co se
blízko stala, nebo úryvky z historie samotné stezky. Vyšplhali jsme se až
nahoru, počkali frontu, než se děti domluví jak se chtějí vyfotit a už
jsme tam byli. Na konci stezky jsme se ocitli téměř 8 metrů nad zemí a ten
výhled… ten výhled byl opravdu boží.
Viděli jsme Pálavu, Kobylí, Velké Pavlovice, Vrbice a další krásné
vesničky. Viděli jsme taky vinohrady, kterých tam bylo opravdu habaděj.
Všechny už byly krásné zelené, takže jsme si je mohli krásně užít…
než nás vystřídala rodinka s dalšíma fotochtějícími dětmi.
Procházka na vlak
Pod stezkou jsme zakempili a dali si svačinu. Bylo už po poledni, tak to chtělo doplnit síly. Neměli jsme úplně plán, týden před výletem jsem prodělal nějakou nárazovou chřipku a Andrejka mě nechtěla nikam hnát. Ale zjistili jsme, že vlak domů nám právě ujel a další jede za dlouho. No co, přece nebudeme sedět na zadku, když bylo tak hezky.

Vinohrady
Vydali jsme se tedy dál po „zelené“ do vesničky jménem Vrbice a pak dál
až do Bořetic, kde můžeme chytit náš vlak. Čekalo nás tedy nějakých
šest a půl kilometrů na vlak co jede za dvě hodiny. Lepší situaci jsme si
nemohli přát.

Kostelík Vrbice
Ve Vrbicích jsme objevili další sklepy, bohužel, tyto už nebyly tak
krásně malované, ale co by jsme taky nechtěli, že. Nicméně
jich tam bylo opravdu hodně a opět v každém něco bylo. Nad sklepy jsme
také našli repliku dřevěného mlýnu. Originál, tak jako spousta dalších,
shořela na popel v minulém a předminulém století. Tato replika vznikla ale
podle mlýnu, který ještě za první světové války fungoval.

Sklepy ve Vrbicích
Moc jsme se nezdržovali a pokračovali pořad dál. Hned za Vrbicemi se mi
splnil další sen. Trek přes vinohrady. Vždycky jsem se
chtěl vydat na tůru přes vinohrady a tady to konečně šlo. Díky polní
cestě. Sešli jsme tedy z asfaltky a dál pokračovali vedle
vinohradů. Já si to vyloženě užíval, fotil jsem, koumal jsem, jak to mají
uvázané a Andrejka byla ze mně odvařená, že jsem tak nadšený.
No co, sny
se mají plnit.

Větřak Vrbice
Na nádraží v Bořeticích přicházíme tak akorát… na další svačinku.
Asi
jsme to špatně odhadli, protože jsme ještě měli půl hodinky čas. Na
nádraží se ale nedalo kde sednou, ono to ani nebylo moc nádraží, jako
koleje s vyšším obrubníkem. Tak jsme si našli starou nákladovou rampu.
Pohodlně se usadili a vydechli po dalším krásném víkendu na Jižní
Moravě.