Byla neděle a nám pomalu končil krásný výlet. Výlet, kde jsme si vařili v kastrůlku, jezdili na motorce, stanovali v plném kempu, pili víno a pivo a sušili kalhoty a boty kulmo-fénem.
Ráno jsme si hezky uvařili kafíčko a vločky. Já mezitím studoval trasu a uvažoval, jak se nám podařilo sbalit všechny tyhle věci. Na nic jsem si ale nevzpomněl. Tentokrát jsem chtěl předejít hádce a balení nechal na Andrejce. Ne že bych nic nedělal, ale velení téhle akce jsem nechal na ní. Andrejka pak stihla ještě skočit do bazénu, aby se pořádně probrala na cestu domů. Já mezitím dořešil poslední drobnosti, umyl nádobí a nastavil trasu na Macochu.

Na macochu!

Měli jsme před sebou přibližně hodinu a půl cesty, ale měli jsme před sebou taky Brno. I když byla neděle a velký problém by to nebyl, tak jsem se mu chtěl obloukem vyhnul. Nicméně Brno je pěkně roztahané, takže jsme jim stejně projeli. Andrejka byla nadšená. Od doby co skončila školu, v Brně nebyla. Uchlácholena Brnem neprotestovala a jeli jsme bez zastávky až na místo. GPS jsem měl chytře nastavenou na parkoviště, co je úplně u Macochy, takže jízda byla opravdu pohodová. Projížděli jsme malými vesničkami a krásnými lesy. Prostě krásná nedělní projížďka.
Po chvilce se začaly objevovat cedule na propast. Jeli jsme dobře, to mě vždycky potěší. Cesta začala stoupat a klikatit se, trochu jsme znejistil, nečekal jsem že propast je na kopci, ale asi mě to jen zmátlo. Nicméně, kolem půl jedenácté přijíždíme na parkoviště. A konečně parkoviště, kde byla část vyhrazená jen pro motorkáře, dokonce nám bez ptaní schovali i přilby. To jsem byl fakt potěšen. 

Parkoviště najdete zde

Bohužel přišlo i trochu zklamáni, všechny prohlídky jsou až do čtyř odpoledne beznadějně vyprodány. Nevadí, tak dolů se podíváme příště, tentokrát jsme šli jen po vrchní části, na nejvyšší vyhlídku. Přečetli jsme si cedule a já konečně zjistil, proč se propast jmenuje Macocha. Pověst tvrdí, že Macecha odvedla nevlastního syna do lesa k propasti a tam jej shodila. Ale když se vracela od propasti stále bloudil a vždy k ní došla zpátky. Svědomí ji hlodalo tak dlouho, až nakonec sama do propasti skočila. Chlapec se ale nakonec zachránil tím, že se zachytil na vzrostlé borovici, takže nespadl až na dno propasti.

Po procházce kolem propasti jsme se na chvíli vyvalili na lavičku. Začali jsme mít docela hlad. Koukl jsem rychle do mapy a našel městečko kousek od nás, kde to vypadalo nadějně. Plán byl jasný, sjet od propasti a dát si něco dobrého.

Oběd, koupání a jsme doma

Projíždíme městečkem Sloup, to je to co jsem našel na mapě. Restaurací tam bylo několik a zprvu jsme si nemohli vybrat, ale nakonec zvítězila hned ta první, kterou jsme při příjezdu brutálně minuli. Všiml jsem si ji na poslední chvíli, a prostě jsme jen profičeli kolem. Po cestě zpět k té první restauraci, jsme si všimli hned několika jeskyní. Andrejku napadlo, že by jsme se k nim pak mohli projít. Takže jsme královsky poobědvali, motorku nechali u restaurace a k jeskyním se vrátili pěšky. První jeskyně byla zamřížovaná, to mě docela zklamalo. Zato ta druhá byla otevřená a dokonce i s kasou. Tak jsme objevili vchod k té zamřížované, která byla vlastně východem z prohlídkové trasy. Dovnitř jsme moc nechtěli, tak jsme se vydali zpět k motorce a vyrazili na cestu.
Trasu domů jsme schválně vybíral mimo hlavní tahy, i když jsme občas museli předjet traktor. Byla to krásna projížďka, neděle odpoledne, všude klid a mír a jen my dva na motorce. Zastavili jsme si kde jsme chtěli, jeli jsme kudy jsme chtěli, prostě svoboda. 

Při jedné zastávce jsme zjistili, že máme čas a mohli bychom se někde okoupat. Po cestě jsme měli Hranice na Moravě a jejich akvapark. Už jsme tam jednou byli a věděli jsme, že to tam je dobré.
Po chvilce už parkujeme u areálu, všechna místa jsou plná, dokonce i stojany na kola byly plné (jinak bych to píchnul tam), takže parkujeme za areálem na konci příjezdové cesty. Ujal jsem se vytahování plavek a osušek… a to byla chyba. Myslel jsem že jsou v jednom kufru, ten jsem otevřel a začal jsem se v něm hrabat, nic tam nebylo. Tak jsem otevřel druhý kufr, ten byl narvaný spacáky, takže všechno vypadlo, ale plavky nikde. Andrejka se už nemohla na mně dívat, kufr se spacáky zavřela, otevřela ten první a vytáhla plavky i osušky. Ona je prostě čarovná.
Bazénu tam je hned několik. Termálně ohřívaný, plavecký, bublinky, různé atrakce a nějaké bazény venku. Ven jsme nešli, toho jsme měli už dost. Navíc se platil zvlášť, takže nás to úplně nezaujalo.

Info k akvaparku v Hranicích najdete zde

Po hodině koupání vyrážíme domů. Cesta uběhla strašně rychle a za necelou hodinku jsme byli doma. Výlet to byl úžasný, plný zážitků, krásných cest a poznání. Jsem rád že nám zase vyšel takový moto výlet. Snad se jednou vydáme i někam dál. 

Info o cestě

Najeto: 492km
Vypito káv: 5
Vypito piv: 3 + 2 radlery a 1 birel
Vypito vína: 0.5l

Všechny články

1. Jihomoravský punk: na cestě
2. Jihomoravský punk: Lednice a Břeclav
3. Jihomoravský punk: Macocha a cesta domů