Po té strašné cestě jsem spali jak zabití. Možná tomu pomohl ten panák, ale na to, že jsme byli ve stanu, se nám spalo krásně. Nicméně, nás čekal nelehký úkol, usušit moje oblečení. Protože, jak jsem psal v minulém článku, vše co jsme měli na sobě bylo durch mokré. Jen jsem asi moc nezmínil to, že jsem neměl nic na převlečení.
Andrejka byla úplně úžasná, vzala moje boty a šla je sušit na záchod, kde byl fukar na sušení rukou. Já mezitím uvařil kafe a ovesnou kaši. Jenže Andrejka se pořád nevracela, kafe stydlo, vločky začaly nebezpečně houstnout a pořád jí nebylo. Všiml jsem si, že sousedka, co byla naproti, šla na záchod, za chvíli se vrátila, vzala fén a šla zpět. Tehdy mi to fakt nepřišlo divné, ale za pár minut přišla Andrejka s botami i s fénem. Že prý, jak ji tam sousedka viděla, tak se nad ni slitovala a donesla ji „kulmo-fén“, aby se ji to lépe sušilo. S botami tam byla určitě více než půl hodiny, nebylo to úplně stopro, ale už se daly obout. Jenže ještě pořád zbývalo vysušit Andrejčiny boty a moje kalhoty… V tom okamžiku zasáhla druhá sousedka a vytáhla taky „kulmo-fén“, ať nám to jde rychleji.
Moje kalhoty to nějak zvládly, takže jsme chvíli fénovali oba, každý jednu botu. Ten pohled byl k nezaplacení a ani jsem to neplánoval, ale stal jsem se tak trochu legendou v kempu. Bohužel, vysušit motorkářské boty je i na „kulmo-fény“ docela velká výzva. Po hodině to vzdáváme, že to nějak zvládnu. Voda z nich ale tekla pořád. 

Bylo už na čase, chystali jsme se totiž na plavbu po vodní nádrži. Zastávku jsme měli hned u kempu a věděli jsme, v kolik by to mělo jet. Nakonec jsme přišli k přístavišti s velkým předstihem, tak jsme si užili chvilku klidu a pohody na břehu přehrady.
Nakonec přijíždí naše loď, my nastupujeme a platíme jen pár korun. Pán co prodával lístky byl úplně nejlepší. Říkal, že nám nemůže naúčtovat plnou cenu, když jedeme jen na protější břeh. To je férové, my se mu za to revančujeme tím, že na protějším břehu kupujeme vyhlídkovou plavbu, kolem celé nádrže. Vyhlídková plavba trvala přibližně hodinu a bylo z ní krásně vidět jak na Pálavu, tak na Děvín, na spoustu vinic a vesniček. Tohle fakt doporučujeme!
Navíc, náš kapitán, který řídil loď, vypadal opravdu jako správný kapitán. Měl plnovous, pupek a dýmku. 

Jízdní řády trajektu najdete zde

Z protějšího břehu se zpátky do kempu vydáváme pěšky. Lodí by to trvalo strašně dlouho, tak jsme se rozhodli jít přes přehradu. Byla to krásná procházka, ale i tak to trvalo dobrou třičtvrtěhodinu. V kempu rozbalujeme vařič a jdeme si udělat oběd ze sáčku.

Po obědě sedáme na motorku a vyrážíme směr Lednice. Andrejka to měla naplánované dobře, protože ani ne za půl hodiny jsme byli v Lednici. Bohužel, jako správný punkový výlet, i ten náš nám přichystal překvapení. Upadl nám držák s GPS, takže celý obal zůstal viset na kabelu napájení. Takže jsme vyjeli z kempu a hned zase zaparkovali u krajnice. První oprava, jednou stahovací páskou, vydržela celých 5 minut. GPS opět upadla, ale tentokrát zůstala viset na pásce. Nevadí, vyslíkám se, vytahuji další pásky a celou GPS i s obalem předělávám napevno k motorce. Teď už neupadne, na druhou stranu, nemůžu ji schovat, ale to se zvládne.
Cestu do Lednice nám ještě trochu překazila oprava cesty s malou zajížďkou, na druhou stranu, jeli jsme mezi vinicemi s krásnými výhledy a stálo to za to. Po chvilce už jsme v Lednici a jdeme hledat parkování. Chtěl jsem raději nějaké ofiko parkování, než to píchnout někde „do křaku“. Měli jsme štěstí, hlídané parkoviště je hned u zámeckého parku, za 60Kč, to chceš. Navíc, jsme si u hlídače schovali i přilby, takže win win.

Areál Lednického zámku asi moc představovat nemusím. Krásný park u ještě hezčího zámku. My jsme se tedy vydali do parku. Bylo už poledne, ale sluníčko nám přálo, mě už konečně doschly kalhoty i boty, takže se to dalo, a dokonce nám začalo být i horko. Tak jsme využili stánku s bombastickou zmrzlinou, sice kopeček za 30Kč, ale fakt to stálo za to.
Prvně jsme se vydali k Peklu. Byla to krásná procházka po levé straně zámeckého rybníku a dalo by se jít až k Minaretu, ale to už je velká procházka a to se nám úplně nechtělo. U vstupu do pekla, jsme zkusili, jak moc mříže drží, že by jsme se šli na chvíli schovat před tím horkem, ale byly dost bytelné, tak jsme se pomalu začali vracet. Andrejka se chtěla projít ještě k Janohradu, ale když jsme zjistili, jak je to daleko, tak jsme to po chvilce vzdali. Bohužel pro nás, pán na placeném parkovišti v pět odpoledne končil a my měli u něj ty přilby. Takže jsme se chtě nechtě museli vrátit.

Další zastávkou byla Břeclav. Tam jsme se chtěli podívat hlavně k červenému kostelu. Měli jsme čas a nikdo tam nebyl, takže jsme si jej pěkně v klidu obešli a nakoukli dovnitř. Je opravdu úchvatný, jestli vás toto zajímá, tak určitě doporučujeme navštívit.
Ani jsme se nenadáli a už bylo po šesté hodině. Měli jsme hlad a žízeň a konečně začalo být příjemně. Rozhodli jsme se, že si skočíme pro něco do obchodu. V Břeclavi to mají zajímavě udělané. Prakticky, u jednoho parkoviště najdete Penny, Billu, Lidl, benzínku, kavárnu a jazykovou školu. My to zapíchli u vchodu do Lídlu, nakoupili si a pěkně na punk povečeřeli u motorky. Měl jsem dost chuť na nějaké sladké pití, tak jsem v Lídlu drapnul plechovku birellu, bohužel pro mně, birell to nebyl, byl to radler s dvěma procenty, ale to jsem zjistil až po dvou locích. Takže jsme chvíli ještě poseděli a užívali si krásný den. 

To bylo pro ten den vše. Přece jenom jsme měli dovolenou a chtěli jsme si i odpočinout. Cesta zpět do kempu nám zabrala chvilku. Bylo krásně, sluníčko pěkně hřálo a cestu jsme si krásně užili. Vraceli jsme se stejnou trasou,kterou jsme jeli tam, takže jsme ještě zastavili u vinic, které jsme prvně míjeli. Konečně jsem si je vyfotil.
Večer jsem se ještě byli projít po dědině, ale nakonec jsme sedli do hospůdky v kempu, já si dal dvě orosené, Andrejka víno a měli jsme se krásně.