Andrejka mi poslala pozvánku na FB, za chvíli mi přišla zpráva: „hele, co na mě vyskočilo“. Tak nějak začal náš výlet do Polského Opole. Vyskočilo na ní World Press Photo Exhibition, což je výstava novinářských fotografii z celého světa. A já rád fotím a Andrejka to ví. A když už jsme se vydali do tohoto Polského města, tak jsme se rozhodli ho i trochu prozkoumat.

Na cestu jsme se vydali v sobotu ráno. Měli jsme dvě možnosti, jet dvě hodiny po dálnici, nebo dvě hodiny po okreskách. Výhody v okreskách byly v tom, že to bylo asi o 50km kradší a zadarmo. Zvolili jsme tedy cestu mimo dálnici. A udělali jsme dobře, viděli jsme mnoho krásného z Polské krajiny. Samozřejmě to by nebyl výlet, kdybych nezabloudil hned u Opavy. Nevadilo to, GPS se hned chytla a dokonce se plánována trasa ještě zkrátila. 

Do města přijíždíme kolem desáté. Měl jsem vyhlédnuté parkování, ale to se ukázalo být placené. Chvílí bloudíme uličkami a hledáme kam zaparkovat, ale nakonec to vzdáváme a bereme první volné místo. Když jsem ale šel zaplatit parkovné, zjistil jsem, že automat nefunguje. Lámanou polštinou čtu, že se platí pouze přes týden a o víkendu je parkování zdarma. Co už, nevadí. 

Muzeum s výstavou jsme měli hned naproti našeho místa na parkování. Takže nám stačilo přejít cestu. Výstava byla opravdu boží. Byly to dvě patra plné fotek. Ke každé fotce byl krátký příběh, jak a proč vznikla a co se s ní dělo, nebo co ovlivnila. Byli jsme opravdu uchváceni. Fotky měly v sobě opravdu silné příběhy. Co mě dost překvapilo, byla rozmanitost témat. Byly tam klasické novinářské fotky, které můžete vidět občas i u nás, ale pak tam byly i spíše dokumentární fotografie, ke kterým se jen tak nedostanete a většinou ani nepotřebujete číst příběh, protože fotka vydá za tisíc slov. Než jsme celou výstavu prošli, byla skoro jedna hodina.

Na výstavě nám docela vyhládlo, takže jsme vyrazili do centra na baštu. Měli jsme vyhlídnutý jeden podnik, Manifest Street Food. Můžete hádat proč… přesně, mají tam zapiekanki. Bohužel se ukázalo, že jsme se podíval na špatný den a ještě neměli otevřeno. To jsem celý já, se mnou se nikdo nenudí. Bylo to dost nepříjemné, ale po krátké procházce jsme už seděli uvnitř a čekali na svou nálož. 

Zapiekanki v Olopli: Manifest Street Food

Po jídle vyrážíme na procházku městem. Bylo krásně, sluníčko ještě svítilo takže bylo i docela teplo. Město je to hezké, ale historické centrum je docela malé a my ho měli projité za chvíli. Z centra jsme vyrazili směrem k „Most Groszowy“, který je pro pěší a je plný zámků lásky. Je z něj krásný výhled na Odru a na pár „benátský domečků“ které se vypínají nad řeku.
Dále pokračujeme k Multimediální fontáně, ale byla zima a místo fontány bylo kluziště. U fontány se otáčíme zpět k centru. Chvíli jsme hledali cestu, jak se dostat k Piastovské věži. Nakonec se nám to podařilo a dokonce jsme objevili grafity, které tvořily pěkný kontrast oproti této středověké věži.
Procházíme taky kolem Národního centra Polské písničky, kde se každý rok koná obrovský hudební festival, na kterém se představují snad všechny žánry hudby které existují. Bohužel, ten den bylo zavřeno, tak jsme koukali jen přes plot na lamu.

Pokračujeme dále do centra města a kocháme se domy které se vzpínají nad řeku. O Opoli jsem četl, že to jsou Polské Benátky. U Odry jsme zjistili proč se to o něm říká. Je to krásná stará architektura, plná barev a různých zajímavých prvků. Tohle určitě stálo za navštívení.
Od řeky jsme dál šli ke Katedrále svatého kříže, která je obrovská. Bohužel je zrovna v rekonstrukci, takže z venku i zevnitř je lešení a nešlo tak vidět úplně všechno. Katedrála je ovšem velký kus krásné cihlové architektury, až bude renovace dokončená, tak to bude opravdu hezká podívaná.

Celou naši procházku jsme zakončili v kavárně na náměstí. Dali si velký zmrzlinový pohár, dobrou kávu a pěkně si oddychli. Pak už nás čekala jen cesta domů. Ta byla v pohodě, až na jedno místo, kde se GPS totálně zbláznila a začala nás tahat někam pořád dokola. Rychlý restart a bouchnutí rukou zabralo.
Možná se to nezdá, ale Opole je opravdu krásné město, které není zase tak daleko a na jednodenní výlet je úplně ideální.