Když jsme plánovali, co o prázdninách dělat, motorka byla jasná volba. Už loni jsme na víkend na motorce vyrazili a letos jsme to chtěli zopakovat. Andrejka dostala skvělý nápad, že by jsme jeli na jižní Moravu...... do kempu...... pod stan...... jako správní motorkáři. A taky se tak stalo a 16. srpna jsme vyrazili směr Pálava. Andrejka se ochotně ujala plánování a musím uznat, že to zvládla skvěle. Zato já jsem to pěkně kazil, ale co by to byl za výlet bez mých „průserů“. 

V pátek dopoledne jsme začali balit motorku, ono se to nezdá, ale my si prostě potřebovali vzít spoustu věcí. To máte stan, karimatky, spacáky, vařič, kastróly, jídlo, mazání řetězu, oblečení a tak dále… To vše jsme narvali do dvou bočních kufrů a jednoho malého zadního. Já se chvíli snažil pomáhat, ale Andrejka mě přesvědčila, že si mám jít dělat svoje věci, že to zvládne lépe. A zvládla to mnohem lépe, než jsem čekal. Od té doby to nechávám vždy na ní.
Nicméně, vše jsme to sbalili, nahodili na motorku, oblékli jsme se a vyrazil. Měli jsme před sebou přibližně 200km a měli jsme naplánovaných pár zastávek už po cestě do kempu.

Bohužel, předpověď počasí konečně vyšla, ujeli jsme deset kilometrů a museli jsme zastavit. Takovou průtrž mračen jsem fakt ještě nezažil. Než jsem našel místo pro zastavení, tak jsme durch promokli… moc pěkně nám ten výlet začal.
Stáli jsme dobrou půlhodinu v autobusové zastávce, než to trochu přešlo a my mohli pokračovat. Samozřejmě, to nepřešlo úplně a po chvilce jsme zase vjeli do deště, ale tentokrát to už nebyl takový slejvák, takže jsme pokračovali dál.

První zastávka byla v Přerově u Penny. Konečně vysvitlo sluníčko a bylo teplo, tak všechny mokré hadry jsme shodili. Já se vyvalil na chodník a Andrejka šla na nákup. Z mokrých rukavic mi úplně zmodraly ruce, naštěstí to byla jen barva, ale i tak to vypadalo dost děsivě.
Andrejka se vrátila s nákupem pěkně promrzlá. V Přerovském Penny jsou asi nějaké extrémní mrazáky. Tak se vyvalila vedle mně a začali jsme svačit. Cesta do Přerova by měla trvat nějakou hodinku, ale díky dešti a čekání než přejde, jsme tu jeli něco přes dvě hodiny. To nám trochu narušovalo rozvrh, ale ještě jsme to nevzdávali.

Po svačině jsme vyrazili dál a co čert nechtěl, zase déšť. Zatím jen jemná letní přeháňka, ale v Kroměříži to zase přišlo a znovu jsme promokli. Samozřejmě, ve městě se nebylo pořádně kde schovat. Takže jsme se schovali až kousek za městem. Tentokrát jsme zajeli i s motorkou skoro až do zastávky.
Zase jsme čekali více než půl hodiny, než to nejhorší přejde. Čekání jsme si tentokrát zkrátili pojídáním kukuřice, za zastávkou bylo cele pole, tak jsme toho využili. Počasí nás dost otrávilo, nebyli jsme pořádně ani v půlce cesty, ale podle plánu, jsme už měli chodit po Hodonínské zoo. 

Půl hodinu jsme stáli v zastávce, než přestalo pršet a my opět vyrazili dál. Bohužel to vypadalo, že do toho opět vjedeme, a tak se střídalo krásné počasí se sluníčkem a hnus s lijákem. Vždycky jsme ale viděli to druhé, takže i když pršelo, viděli jsme sluníčko a to nás hnalo dál. Udělali jsme rychlou zastávku na benzín a honem pokračovali dál. Ono, už bylo po páté hodině a vidina toho, že budeme ještě hledat volný kemp, mě moc neutěšovala.
Pak to přišlo… další mohutný slejvák a sluníčko nikde. Jeli jsme dál, do kempu to nebylo více než dvacet kilometrů. Bohužel se to nedalo. A tak jsme zase zastavili, opět úplně durch mokří, v nějaké dědině a utíkali se schovat k bankomatu pod střechu. Do kempu to bylo tak půl hodiny, no my jsme půl hodinu čekali než to přejde. To prostě nevymyslíte.

Po šesti hodinách cesty jsme přijeli k našemu vyhlédnutému kempu, do vesničky Dolní Věstonice, u vodní nádrže Nové Mlýny. Úplně jsem se třepal zimou, protože sluníčko bylo pryč a Andrej měla o mně docela strach. Kemp byl zavřeny, to prostě nechcete. No nic, nasedli jsme zpět do sedla a vyrazili přes přehradu na protější břeh, kde měl být další kemp. Najednou bylo sluníčko, na přehradě jsme byli skoro sami a bylo úplně super. Do kempu jsme přijeli o půl osmé večer.
Paní na „recepci“ byla ochotná a řekla, že když si najdeme místo na stan, tak nemá problém. Místo jsme si našli, úplně to poslední, s tím že sousedi budou hodně překvapení. Nám to nevadilo, jen už aby jsme byli v suchém… oblečení. Jo, já zapomněl zmínit, že jsem si vzal akorát trenky a pár trik, takže jsem se vlastně neměl do čeho suchého převléct. Prostě jsem chtěl být za frajera, no. 

Kempy v okolí vodní nádrže Nové mlýny najdete zde

Postavili jsme si stan, roztáhli karimatky, vybalili spacáky, vylili vodu z bot a ověšeli motorku vším mokrým, co jsme ze sebe svlíkli. Andrejka byla oblečením trochu více vybavená, tak se vydala do bufetu pro něco na zahřáti. Za chvíli donesla dva fernety, to bylo mooc fajn. Při další cestě do bufetu, vzala ještě dva langoše, ti fakt sedli. Pak už jsme jen zalezli do spacáku a nebyl ani obraz ani zvuk. Téměř šesti hodinová cesta nás totálně vyčerpala.

Další den jsme strávili sušením, na lodi a nakoukli jsme do lednice