Další večer jsme se domluvili s paní delegátkou, aby nám zařídila půjčení skútru. Původně jsme sice chtěli čtyřkolku, ale skútr nás vyšel výrazně levněji a nakonec jsme i byli rádi, že tu čtyřkolku nemáme, protože některé cesty na Korfu vypadájí, že neunesou ani ten skútr, natož něco těžšího Pro skútr jsme si ale museli jet do vedlejší vesnice. Všechno bylo zařízené, pán z půjčovny si pro nás přijede, odveze si nás tam a my už jen musíme na tom skútru dojet zpátky a za 3 dyn si ho pán zase vyzvedne před hotelem a odveze. Znělo to snadně, jenže hned jak jsme vlezli do dodávky situace se začala komplikovat. Pán to vzal kratší cestou, kterou se nemá jezdit, že to přece zpátky trefíme po hlavní. Jel s námi, jako by nás ukradl. Lukyho napadlo, že nemá ani papíry, proto nechce jet přes město. Z odvezení do vedlejší vesnice se vyklubala zběsilá jízda. Připadalo nám, že jedeme strašně dlouho, přitom to nemělo být více než pár kilometrů. Nakonec jsme to zvládli a my s úlevou vylezli z dodávky před půjčovnou. Byli jsme tam my a další dva české páry. My šli na řadu jako první. Paní za pultem si vzala Lukyho řidičák a začala vypisovat papíry. Já si mezi tím začala vybírat přilbu. Netrvalo to dlouho a měli jsme vše vyřízené. Tedy až na jednu drobnost. Luky nemohl najít žádnou přilbu, která by mu sedla… prostě mu byly všechny malé. Nepomohla ani pomoc majitele, který vytahoval same L-ka. Nakonec jsme mu jednu našli (údajně M-kovou) #Řecko.

Dostali jsme od majitele rychlé školení, to spočívalo ve vysvětlení co který čudlik znamená, které můžeme mačkat a které ne. Čekali jsme ještě na ostatní, protože nás už cestou tam prosili, ať je navedeme zpátky, že kdyby jeli sami potmě tak to nedají ani do těch tří dnů Měli trošku problémy s řidičákem, protože na Korfu platí trochu jiná pravidla pro řízení různých druhů skútrů.....a taky s angličtinou. V praxi to vypadalo tak, že si majitel vybral řidičáky od chlapů, zatvářil se nespokojeně a zeptal se anglicky, jestli mají nějaké zkušenosti s řízením skútru, načež jedna z ženských odpověděla, že rozhodně velké, (protože manžel evidentně neuměl anglicky) Nakonec majitele ukecali, ale ještě než jsme vyjeli, tak Lukymu neustále opakoval, že jim nemáme ujet, potože oni rozhodně nemají zkušenosti, a že jsou v tom jeho peníze o které by nerad přišel Cestou zpátky jsme naštěstí trefili a všichni dojeli v pořádku.

Vyrážíme na skútru

Nechali jsme si zakreslit do mapy všechna zajímavá místa, ke kterým se dá na skútru dojet a hned po snídani jsme vyrazili. V plánu bylo dojet nejdříve do hlavního města Kerkyry, projít si jeho historickou část a turisty ověřené památky, pak pokračovat směrem na jih k jezeru plnému plameňáků se zastávkou u Achilleionu a na letišti. Teď to vypadá dost nabitě, ale bylo nám řečeno, že během jednoho dne se dá v pohodě dojet na jih a zpátky. Nutno ještě podotknout, že ubytovaní jsme byli ve městě Sidari což je úplně na severu ostrova.

Začátek cesty byl pro mě poměrně zdlouhavý, protože trvalo dvě hodiny, něž jsme dojeli do hlavního města a já se jen vezla. Ale aspoň jsem se mohla kochat výhledem na krajinu. Rozhodli jsme se vyjet ve stylu místních, takže jen v tílečku a kraťasech s helmou na hlavě, což je o hodně jiný pocit, než když jezdíme na motorce u nás, navlečení do speciální bundy, helmy, rukavic a tak vůbec. Cítila jsem se úplně svobodně, jak na mě tričko vlálo a helmou mi profukoval vítr Rozhodně všem doporučuju vyzkoušet. A hlavně, jedná se tady o nejrozšířenější způsob dopravy.

S půjčením skútru je to tak, že pokud si půjčujete ten menší (50) stačí vám klasický Béčkový řidičák, ale je potom lepší jezdit na takovém skútru jednotlivě. Jestli chcete jezdit ve dvou je lepší půjčit i silnější (125), ale ten vám už půjčí jen na Ačkový řidičák ale jinak Řekové si obecně nepotrpí moc na pravidla, takže se to někdy dá i ukecat.

Po přijezdu do Kerkyry, jsme zaparkovali v místě které ani nevypadalo, že se tam může parkovat, ale stály tam všechny skútry takže who cares. Nikde jinde ani nebylo místo, kde by se dalo zastavit, to bylo poprvé co jsme si poděkovali, že jsem si pújčili skútr a ne něco většího. Vyšli jsme směrem do centra města, a samozřejmě se ztratili , protože všechny uličky vypadají stejně Nakonec jsme se vymotali až k pobřeží a došli až k Old fortress Zaplatili směšně nízké vstupné, snížené ještě o studentskou slevu a vyšli směle vzhůru k nejvyššímu bodu, protože výhled Pevnost je obehnaná hradbami, které se táhnou až k vrcholku kopečku. Původně byla vystavěna na obranu města a přilehlých dvou přístavů. Během WW2 tady bylo vězení židů. A udál se tady snad největší výbuch na ostrově, když blesk zasáhl muniční sklad, který explodovat a zasáhl další sklady se střelným prachem, což rozšířilo explozi a zničilo celou pevnost. Jo a taky se zde údajně natáčel jeden s dílů Jamese Bonda. Je tady také snad jediný kostel s antickými prvky na ostrově, takže jediná stavba, která vypadá opravdu řecky a je zasvěcený Sv. Jiří, takže jen na Jiřího zde dělají mše.

---

Kerkyra

Když jsme slezli dolů, rozhodli jsme se že je už vlastně odpoledne, a že bychom si dali kafe. Došli jsme tedy na všemi opěvovanou a podle mě i také jedinou krásnou ulici, které jméno už si nepamatuju, ale je to ta nejdelší a hned první za parkem. Sedli jsme si na zahrádku jedné z kavárniček a objednali Řeckou kávu. Mi chutnala, Lukymu už tolik ne 

Řecká káva je vlastně káva turecká, připravovaná v džezvě (nebo něčem na ten způsob), ale řekové hrdě prohlašují, že je to káva řecká.

Po kávičce jsme se vydali ke kostelu Svatého Spyridona (jedno z těch asi tří turisty navštěvovaných míst na Korfu). Svatý Spyridon je patron ostrova, takže se jedná o opravdu významnou církevní stavbu, před kterou si lidé mohou za příspěvek zapálit svíčku s nějakou prosbou nebo poděkováním. Pán, který to tam hlídá, pak všechny svíčky pozhasína a udělá místo pro svíčky dalších příchozích. A vzhledem k počtu lidí v tomhle místě tam ta vaše svíčka moc dlouho nevydrží Samotný kostel je pak strašně malá budova, vražená mezi ostatní budovy ve městě, takže je trochu problematické ji najít. Navíc jsme si ani nebyli jistí, jestli je to fakt ono, a tak jsme vlezli dovnitř, kde byla spousta lidí a totální tma a hned zase vylezli protějšíma dveřma, a při pohledu z druhé strany jsme zjistili, že to fakt bylo ono  

Cestou ke kostelu jsme se ještě zastavili v jednom z obchůdku, který jsem si vyhlídla. Ochutnali jsme spoustu místních produktů, které nabízeli a koupili si oříšky v sezamu (mooooc dobré) a Koum quat nápoj, no dobře, rovnou dva, protože jeden vyrábějí z květů a jeden z plodů rostliny, takže je třeba vyzkoušet oba ne 

Pokud budete nakupovat v některém z těchto obchůdku s místními produkty, nebojte se říct o ochutnávku. Všichni jsou strašně ochotní a hlavně hrdí na své výborné jídlo a pití, takže Vám většinou dají ochutnat i sami od sebe.

Povzbuzení kafem jsme se vydali k zámečku Achillion a postupně i dále na jih k letišti a za pelikány, ale to až příště.