Island byl vždy mým snem. Chtěl jsem ho vidět, fotit, zažít, byl to tak
velký sen, že se mi o něm i zdálo. Proto, když Andrejka přišla s tím,
že tam má spolužáka na erasmu a oba nás zval na návštěvu, vůbec jsem
nezaváhal a zeptal jsem se kdy jedem? A tak jsme začali plánovat.
Největší problém byl termín, protože Andrejce začal semestr a já měl
práce více než dost. Nakonec jsme se ale všichni domluvili a odlet byl
naplánovaný na 8.4.2018 s návratem o týden později. Já se na
výlet vyloženě těšil a nemohl jsem se dočkat, až má noha spočine na
této vysněné zemi. Andrejka naopak měla lehké
obavy, jestli ten
týden spolu vydržíme.
Islandská vlajka (Akureyri)
Cestu i program jsme měli cca naplánované. Ale
už od začátku to nebylo tak jednoduché, letadlo letělo z Prahy dost brzo
ráno. No a do Prahy to máme když bůh dá necelé tři hodiny,
ovšem ČD průměr je něco pod hodiny
čtyři. Jako, pěkně vyšitá Honzíková cesta.
Rozhodli jsme se, že
nebudeme nic riskovat a do Prahy vyrazíme už den předem večer. Nasedli jsme
na jeden z posledních vlaků do Prahy a hurá do světa.
Cesta v Pendolínu nám ubíhala docela rychle, já spal a Andrejka poslouchala
knížku kterou objevila v palubním portálu
, ale myslím že
taky nakonec usnula. Do Prahy jsme dorazili nějak po desáté večer, Airport
Express už nejel, tak jsme se vydali po vlastní ose. Tramvají na Divokou
Šárku a pak autobusem k letištnímu terminálu. Cesta byla asi o půl
hodiny delší než expresem, ale zato nás vyšla mnohem levněji. Vystoupili
jsme na Terminálu 1, což bylo špatně. No trochu
nás to vyděsilo, když jsme naše letadlo nenašli na tabuli. Tak jsme se
prošli na dvojku, kde jsme ho již úspěšně našli.
Samozřejmě, že za to můžu já, protože jsem zjišťoval kde co, ale odkud
letíme ne. Jojo, cesta se mnou vždy stojí za to.
Na letiště se dá dostat metrem a autobusem (linka C → směr Muzem, linka A → směr Nádraží Veleslavín, bus č. 119 → směr letiště), nebo tramvají a autobusem (tram č. 26 → směr Divoká šárka, bus č. 119 → směr letiště)
- Z Terminálu 1 se lítá do zemí mimo Schengenský prostor
- Z Terminálu 2 se lítá do zemí v Schenegenském prostoru
- Které státy jsou a nejsou v Schenegenském prostoru najdete zde
- WizzAir v půlce června 2018 zrušil přímou linku Praha – Keflavík
- Nejlepší spoj je z Polska (Wroclaw), nebo z Prahy přes Londýn
Po noci na letišti jsme se docela těšili na letadlo. Bohužel, WizzAir, tak
jako každá nízkonákladovka, lítá s malými letadly. Takže ty čtyři
hodiny v letadle byly docela za trest, ale myslím že jsem na chvíli usnul.
O půl deváté ráno už přistáváme v našem cíli. Letiště u Reykjavíku je
moderní a dost přehledné, už od zavazadel na nás vykukují cedule
s půjčovnami aut, takže jsme přesně věděli kam jít. Nicméně jsem
nečekali, že nás cedule vyvedou ven z letiště, doprostřed parkoviště na
autobusovou zastávku. Ale i na autobusu, který právě přijel, byla cedule
naší půjčovny. Po chvilce na cestě zjišťujeme, že půjčovna je hned za
rohem, takže jsme se ani neohřáli a hned se zase rvali ven z autobusu.
Chvíli jsme čekali ve frontě, vyplnili jsme potřebné papíry, oškubali mě
o 70 eur
a už jsme
seděli v našem téměř novém Yarisu.
Auto jsme pujčovali přes RentalCars. Vybírali jsme půjčovnu, která poskytovala plné pojištění v rámci RentalCars
→ to je výhodné.
V autopůjčovně se snaží vydělávat (tak jako všude) takže se vám pokusí vnutit další pojištění, asistenci, pumpičku na kola a vzduch do ní. Mi vnutili předplacenou nádrž benzínu za 70eur
→ to není výhodné, neberte to
Plán naši cesty byl jasný, dnes dojet do Akureyri, po cestě kouknou na Kirkjufell a začít nasávat atmosféru, ale o tom všem příště.