předchozí díl, o cestě do Prahy a letu na Island, nejdete zde

Naše první kilometry směřovaly na můj vysněný Kirkjufell a pak jsme měli v plánu dojet až do Akureyri. Ano, může se to zdát, že to bereme příliš hopem. Rejkjaviku jsme se chtěli záměrně vyhnout, moc nás tam toho nezaujalo a na čínské turisty si počkáme klidně jinde. Kirkjufell jsem si vydupal a když jsme hledali další body kam se podívat, tak vše bylo docela z ruky. Ano, určitě jsme o mnoho přišli a určitě by nám to hodně lidi vytklo, ale my byli na dovolené, měli jsme týden a chtěli jsme si to užít a ne jen lítat po profláknutých místech. Navíc je v plánu Islandský comeback až bude více času. 

Takže první den jsme měli před sebou cca 600km. Naštěstí, z letiště vede krásná dvouproudovka, která se u Rejkjavíku napojuje na RoadRing, tedy, silnici č. 1, která vede kolem celého Islandu. Silnice opravdu nikde nezačíná, ani nekončí. Je na ní jen pár míst, které jsou rozestavěné, nebo je bez asfaltu.
Náš první výlet mimo tuto cestu začíná překvapivě hned za Rejkjavíkem, kdy se nám nechce platit za tunel pod Hvalfjordur, bylo to sice pár peněz, ale furt to bylo moc. Takže místo pěti kilometrů v tunelu, jsme jeli třicet kilometrů kolem fjordu. Ovšem ty výhledy byly opravdu úchvatné. Ušetřili jsme 1000kr, viděli krásnou přírodu, a navíc tunelů si ještě užijete dost.
Po cestě se ještě stavujeme nakoupit jídlo a pití. Z ověřených zdrojů jsme věděli, že máme hledat Bónus, že to tam je nejlevnější. A opravdu bylo, za tousťák, sýr, pití a nějaké další dobroty jsme v obchodě nechali, v přepočtu, jen 220kč. To jsme nečekali, ale good deal. 

Na Islandu se za cesty neplatí, platí se jen za některé tunely.

Za tunel pod Hvalfjordur se od září 2018 neplatí. Takže nemusíte objíždět.

Levné jídlo seženete v obchoďáku Bónus

Na hlavní cestě dlouho nezůstáváme a sjíždíme z ní směr Kirkjufell. Krajina se pomalu mění v planiny s horami v pozadí, ale pořád je to krásné. Čím víc jedeme na sever, tím víc jde vidět, že je pořád ještě duben, sluníčko se schovává a objevuje se sníh. Z planiny pomalu přejíždíme do lávového pole, které je ale celé zasněžené, docela pěkná podívaná.
Za chvilku jsme na místě. No, kdyby nebylo velkého parkoviště s nápisem, tak bych to asi i přejel. Když jsme ráno vyjížděli, svítilo sluníčko a byla fakt krásně a dalo by se říct, že je i teplo. Teď je jedna odpoledne, sluníčko nikde, poletuje snížek, fouká mrazivý vítr a určitě je pod nulou.
Rychle vybíháme z auta k vodopádům. Všechno je zmrzlé, vodopády, cestička, hora i lidi. Chvilku pokukujeme kolem vodopádů a kocháme se. Nicméně je fakt kosa, tak dělám fotku z první dobré a honem zpátky do auta.

V blízkém městě děláme čůrací zastávku a poprvé tankujeme. Ne že by Yaris tolik žral, ale nechtěli jsme riskovat, že zůstaneme někde trčet. Přece jenom, síť benzínek je občas docela řídká. Po všem potřebném pokračujeme dále. GPS nás krásně vede, až do chvíle kdy máme odbočit na polňačku. Divné, koukáme do mapy a podle všeho to je stále hlavní silnice. Nicméně, je pěkně rozbitá, tak se otáčíme a vracíme se zpět, tak jak jsme přijeli. Ve výsledku to je jen dvaceti kilometrová zajížďka. Ale aspoň po pořádné cestě.

Stav silnic se podle počasí dost mění, jestli je silnice otevřená zjistíte na http://www.road.is/

Na Islandu jsou čtyři druhy silnic, vždy je poznáte podle číselného označení:

1. je RoadRing, a je pouze jedna
2. čísla jsou všechny ostatní hlavní cesty (měly by být asfaltové)
3. čísla jsou vedlejší cesty (většinou jsou zpevněné)
4. F-roads jsou cesty ve vnitrozemí, na tyto cesty můžete pouze s autem 4×4 (nejsou vůbec zpevněné)

Pěknou mapu benzínek a supermarketů najdete zde

Benzínky jsou samoobslužné. Funguje to takto:

1. vložíte kartu a vyberete jaké palivo a za kolik chcete natankovat
2. začnete tankovat
   • buď natankujete do limitu, který jste zvolili v prvním kroku, pumpa vás automaticky zastaví
   • nebo natankujete do plné nádrže a rozdíl, který jste nenapumpovali, vám vyplatí zpět
3. vrátíte tankovací pistoli do stojanu a dostanete účtenku (volitelné)

Pozor! pokud si v prvním kroku zvolíte vysokou částku, tak se tato částko ihned na kartě zablokuje, takže s těmito penězi nemůžete manipulovat. Stává se, že částka je blokována i týden po tankování!

Po cestě zastavujeme ještě u Glaumbær u městečka Skagafjörður. Glaumbær je skanzen, který ukazuje, jak se na Islandu původně žilo. Je to jen malá zajížďka z hlavní cesty a stojí to za to. Navíc je to maličké a celé to projdete za pár minut. Rozhodně stojí za to, kouknout i do přilehlého kostelíku, který je stále otevřený. My tam byli kolem šesti večer, vše už bylo sice zavřené, ale na druhou stranu jsme to měli celé pro sebe.

Po dalších sto kilometrech už vystupujeme v Akureyri. Tomino, Andrejčin spolužák u kterého budeme spát, právě vykuřuje před bytem, takže jsme to trefili přesně. Trochu zničení z cesty se u něj ubytováváme, děláme véču a uleháme. Snažil se nás vytáhnout na polární záři, ale zdvořile jsme odmítli a šli spát, už jsme to nezvládali.

Celou trasu prvního dne si můžete prohlédnout zde zde

Další dny jsem se začali užívat opravdového Islandu, termály, fjordy, městečka, hospoda i voda, ale o tom zase příště.