Po skvělé kávičce jsme se spokojeně vydali na prohlídku města, která teda byla mnohem náročnější, než jsme čekali. Tak to dopadá, když chcete stihnout projít celé město za jeden den, a ještě se svézt k oceánu. A pak se ještě dopravit zpátky na druhý břeh na ubytko. 

Livraria Lello

Nejříve jsme zamířili k Livraria Lello, historickému knihkupectví v centru Porta, které je známé svým červeným schodištěm. Údajně se jím Rowlingová inspirova při vymýšlení pohyblivého schodiště v Harry Potterovi, což znamená, že je z knihkupectví turistická atrakce. A my tam nesměli chybět! 

Na internetu doporučovali koupit si lístky předem, (což jsme udělali) a přijít ještě před otevíračkou, (na což jsme se vykašlali ). Maximální kapacita návštěvníků uvnitř knihkupectví byla asi 10 osob a poctivě to hlídali, takže jsme si vystáli dvouhodinnovou frontičku a za 10 minut byli venku Knihkupectví je to krásné, ale taky malé, takže je v podstatě celé vidět už od vstupních dveří (nebo na naší fotce).

Vstupné do Livraria Lello stojí 5 eur, ale když si tam koupíte knížku, odečtou vám z ní těch 5€ za vstupné.

Rua de Santa Catarina

Během čekání nám celkem vyhládlo, a tak jsme si řekli, že si zajdem na oběd do restaurace, kterou jsem měla předem vyhlídnutou, a která měla být kousek od knihkupectví. Cestou jsem ještě kontrolovala otvíračku, a zjistila, že otvírají až za několik hodin , tak jsme se rozhodli, že půjdeme dál po památkách, a až najdem příjemnou restauraci, která se nám bude líbit, tak se tam stavíme na oběd. Chvíli jsme tedy ještě bloudili městem a hledali další památky, (které jsem evidentně měla špatně poznačené v mapách,) až jsme došli na Rua de Santa Catarina. Tady jsem pochopila, proč je ve zbytku města tak mrtvo…všichni byli totiž tady!! Všude otevřené obchůdky a kavárničky, lidé posedávající na zahrádkách s kávou, a mezi tím se proplétali ti, kteří jen procházeli. Po pozdějším googlováí jsem zjistila, že je to nejturističtější ulice v Portu, takže asi turisti nechodí ani nikam jinam. 

Chvíli jsme uvažovali, že si dáme oběd tady, ale zhodnotila jsem to jako moc turistické a málo autentické, takže jsme šli ulicí dál. Asi v půlce ulice je Chapel das Almas, malý kostelík (nebo kaple) jehož zdi jsou celé pokryté modrými kachličkami. Takto zdobené jsou tady snad všechny kostely a každá druhá další budova. Pravděpodobně modernější variantou je pak zdobení barevnými kachličkami, ne jen modro-bílými.

Francesinha je takový prasácký toust plněný masem a sýrem, přelitý omáčkou.

Odsud už je to jen kousek na slavné modro-kachličkové nádraží, které bylo jedno z hlavních míst, která jsme v Portu chtěli vidět. Já už jsem ale byla opravdu hladová, takže taky opravdu protivná, takže jsme zpadli do první restaurace, kterou jsme našli. No.....vypadalo to píš jako bistro a rozhodně tam nemluvili anglicky, což ve mě ale vzbudilo dojem autentičnosti, a hlavně, měli tam Francesinhu, kterou já jsem rozhodně plánovala ochutnat. (Pro upřesnění, já plánovala ochutnat všechno typické portugalské jídlo ). Takže jsem si ji samozřejmě objednala Luky se na takové experimenty necítil, a tak si dal rybu s bramborem, ale podle mě rozhodně prohloupil, protože na to, jak hrozně toto jídlo vypadá, je Francesinha výborná.

Sao Bento

S plným bříškem jsme se mohli spokojeně vydat na nádraží Sao Bento. Popravdě myslím si, že spíše tady se Rowlingová inspirovala, protože víc než kachličková výzdoba celé vstupní budovy mě zaujalo, kudy ty vlaky vlastně odjíždí. Přímo z nádraží totiž vjíždějí do nádherného cihlového tunelu, takže hned po odjezdu z nádraží úplně mizí.

Tramvají k oceánu

Posledním a nejdůležitějším bodem dne bylo svézt se historickou tramvají na pobřeží oceánu. Z posledních sil jsme došli k zastvce, vyhledali si kdy nám to jede, a pak jsem to uviděla. Hned u zastávky byla hospůdka, kde čepovali pivo. Zbývalo nám asi 12 minut do odjezdu a tak jsme si řekli, že jedno pivo rozhodně stihnem ..... nejlepší nápad dne, bylo dost horko a po celém dni to na člověka dolehne, takže nám to pivo pěkně sedlo. Ještě jsme naučili číšníka česky a valili jsme na zastávku 

V Portu jezdí jenom tři linky tramají: 1, 18, 22, všechny jsou historické, a na každou si musíte zvlášť koupit lístek za 3,50.

Tramvaje jsou tady spíš atrakce, ne jako v Lisabonu, kde jezdí žluté historické tramvaje běžně. Jako městská doprava v Portu fungují jen autobusy (případně lanovky). A tak, jako všechny turistické atrakce, byla i tramvaj přervaná, naštěstí neměla okýnka, takže se hezky větralo Hned po výstupu jsme, stejně jako ostatní cestující, zamířili přímo k oceánu. Teda přesněji k majáku, který tady stál, ale nejspíš už jen z historiské tradice, protože rozhodně nevypadal funkčně. A i přes to, jak jsem byla utahaná, neudpustila jsem si koupání v oceánu Přesněji..... vlezla jsem tam jen po kolena, ale stálo mi to za to. Teď už se jen dopravit na ubytko a zítra vzhůru do portugalských Benátek.