V minulém článku jsme vám zapoměli vysvětlit, co že znamenají ty podivné názvy jídel, které doporučujeme. Takže se to tady pokusíme napsravit.

SMĚR FARO

Dneska nás čekala cesta na jih. Další ubytko jsme měli zařízené až ve Faru, což podle mapy nevypadalá tak daleko. Ale nenechte se zmást, je to štreka. Nám to vyšlo na celodení jízdu autem. Protože jsme to tušili a ta přímá a kratší cesta se zdála nudná, rozhodli jsme se to vzít sice delší cestou, ale tou která vedla po pobřeží. Když už strávíme celý den jízdou v autě, tak proč si to takhle nezpříjemnit. Jenže nás mapa opět zklamala. Ta cesta je sice u pobřeží, ale oceán za celou dobu ani nezahlídnete, protože je za kopečkem. 

Pastel de Nata je typický posrtugalský zákusek. Jsou to košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem. Většinou si nahoru můžete nechat dát ještě cukr a skořici.

Lukyho vášní, jak jsme v Portugalsku zjistili, jsou majáky. Cestou jsme stavěli u dvou; u první proto, že se nás ještě drželo nadšení z objevování a u druhého protože to bylo v plánu. Určitě jich je po pobřeží mnohem více, ale my to pobřeží vůbec neviděli. Maják u mysu Svatého Vincence na úplném jihu Portugalska byl ale stejně určitě nejkrásnější. A navíc hned vedle je jedna z nejhezčích portugalských pláží pláží: Praia do Beliche. Písečná pláž s útesy a tajnými jeskynními zákoutími. Jenže vinou špatného plánování, jsme sem dojeli až večer, takže jsme plážování museli vynechat. Ale výhled na útesy byl nádherný, stejně tak i v nedalekém Lagos, které je svými útesy známe.

Do Fara jsme přijeli za tmy, unavení, podráždění a někteří i protivní. Našli jsme parkovací místo, hodili věci na ubytko, dali sprchu a vyrazili na průzkum města. A samozřejmě na dobrou večeři, protože co jiného nám může spravit den. 

Životní zážitek

Druhý den ráno jsme měli velké plány. Tajné plány. Posnídli jsme a vyrazili směr španělské hranice, tedy konkrétně do Alcoutim (PT)/Sanlúcar de Guadiana (ŠP). Jeli jsme sem s jedním jediným cílem – Zipline. Je to snad jediný zipline na světě, který začíná v jedné zemi a končí v druhé, a navíc ještě vede přes řeku...... takže něco, co rozhodně nemůžeme vynechat. A bylo to BOOOŽÍÍÍ. Sice jsem v to neměla moc důvěru a těsně před tím, než jsme nastupovali na zipline jsme měla chuť to vzdát, ale přesvědčilo mě, když jsem viděla asi padesátiletý pár, který vypadal velmi odhodlaně. Navíc jsem pak zjistila, že nebyli na tomto ziplinu poprvé. A tak jsem si řekla, že když to zvládnou oni, tak já taky.

Zipline provozuje společnost LimiteZero.

Lístek stojí 20€ a je potřeba si ho rezervovat předem online.

POZOR má to malý zádrhel! Tím, že přejíždíte hranice, zároveň taky překračujete časovou zónu. Takže pokud plánujete přijet z Portugalské strany, musíte počítat s hodinovou rezervou, abyste dorazili přesně na objednanou dobu.

Přes řeku vás předtím (nebo potom) převeze trajekt zdarma.

Do večera už nás čekal jen jeden výlet na Praia do Barril. Další s vyhlášených pláží jižního pobřeží. Takhle pláž má však jednu zvláštnost, celá jedna část pláže je zabraná kotvami..... ano, normálně jsou tam kotvy zapíchnuté v písku. A není jich tam zrovna málo.

Tenhle výhled však není zadarmíčko, protože pláž je asi kilometr od cesty, a tedy i možnosti parkování. Buď si můžete zaplatit vláček, který vás na pláž doveze, což udělala většina lidí, kteří se sem přijeli koupat. Nebo se můžete projít. Takže my jsme samozřejmě šli pěšky, ale v 35 stupních po sluníčku je i kilák neskutečná vzdálenost. Za odměnu jsme se pak zbytek dne už jen váleli na pláži.

Biffana je houska plněná plátkem (plátky) vepřového masa pečeného v oleji. Doporučuje se na ni dát hořčici a chilli omáčku. A chutná to teda mnohem líp, než to zní.