Vítejte v našem Maďarském deníčku. V několika málo článcích se vám pokusíme přiblížit náš půlrok, který jsme strávili v Maďarsku. Tentokrát, toto vyprávění bude trošku jiné, nebudou to články plné tipů a doporučení, ale spíše popis našich každodenních trampot. Myslíme si, doufáme a věříme že se vám naše vyprávěni bude líbit… přece jenom, znáte někoho, kdo by se dobrovolně přestěhoval do Maďarska? 

Proč Budapešť?

Určitě se všichni ptáte, proč zrovna Maďarsko, proč chceme žít půl roku v Budapešti. No ta odpověď je docela jednoduchá. Andrejka měla poslední možnost Erasmu. Možná ne tak poslední, ale poslední dobrou možnost, tak aby ji vyšly kredity a diplomka a všechno hrálo, tak jak mělo. Andrejka měla dvě možnosti kam vyrazit, tak, aby ji to co nejvíce sedělo do oboru. Buď Estonsko, nebo Maďarsko a jak už asi tušíte, do Estonska jsme nejeli. Já měl rozhodování o poznání jednodušší. Díky kovidu jsme byli všichni na homeoffice, takže bylo jedno, odkud budu homeofficovat. Takže jsem v červnu naznačil, že bych chtěl do světa a všechno prošlo. 

Jdeme na to, hledáme byt, vyřizujeme papíry a chystáme se na Maďary

Přihláška na Erasmus podána, papíry v pohybu, a že tedy může Andrejka vyjet. Né, že by bylo vše schváleno, nebo že by maďaři byli schopni podepsat papíry, nebo odpovědět na mail, ale prý fakt máme jet.
Na konci července jsem tedy začal ověřovat sílu facebooku a přidal se asi do pěti skupin, kde nabízeli byty k podnájmu. No dalo mi to asi dva týdny práce, než jsme to měli vyřešené. Ano, dva týdny jsem seděl na fb a hlídal kdy se něco objeví. Nakonec jsme měli tři favority kteří spadali do našich kriterii (cena, místo, velikost a to že nám inzerenti odpoví ). Nakonec vyhrál byt, který se nám podle fotek líbil nejvíce. Splňoval všechno, co jsme chtěli, a chlapík, Nadav, se kterým jsem to všechno řešil, byl úplně nejvíce nejlepší. Posílali jsme si voiceklipy, dokonce nám natočil video, na všechno hned odpověděl a klidně bych řekl, že kvůli nám si založil mezinárodní bankovní účet.
Najednou přišel srpen a hádejte co, v Maďarské škole si všichni vzali volno. Ale ne ledajaké, prostě v pátek napsali že od ponědlí mají tři týdny dovolenou, a že tedy nic nevyřídí.
Byt zajištěný, vlak zjištěný, v práci vyřízeno, papíry z maďarské školy nikde. Škoda, že jsme nevěděli už tehdy, že maďaři tkhle fungují, mohli jsme se na to připravit lépe, protože papíry z Andrejčine maďarské školy nebudou ještě hodně dlouho a vyřizování dalších věci bude chtít hooodně trpělivosti.

Malý krůček pro maďary, velký krom pro dva čechy

Je pondělí, 30. srpna 2021, tři hodiny po poledni a my právě vystupujeme z vlaku na nejsladším nádrži na světě: „Nugati pályaudvar“. Cesta byla až moc dlouhá, 6 hodin ve vlaku, bez wifi, zásuvky a klimatizace, na to, že to je mezinárodní vlak, tak dělá ČD spíše ostudu. Ale díky dlouhé cestě bez zábavy, jsme měli čas vymyslet, jak se s tím vším co vezeme, dostaneme na byt. Věděli jsme, že potřebujeme lístek na MHD a kterým směrem se vydat… no a tady začíná naše první Maďaraské dobrodružství. Koupit lístek na MHD. Automaty na nádraži nám nepomohly, v okýnku prodávají jen lístky na vlak, no tak nic, jdeme na zastávku, že to nějak vyřešíme tam. Jen připomínám, že je po třetí hodině odpoledne, takže zastávka je úplně mega napráskaná lidmi. Moje hladina úzkosti začala stoupat. Aby toho nebylo málo, já měl baťoh s foťákem, tašku přes rameno a kufr, Andrejka měla baťoh a dva kufry… myslím si, že i kdyby na té zastávce nikdo nebyl, tak by jsme se měli problém vejít… ale my se vešli! V tom maďarském davu jsme našli automat, který na nás mluvil Slovensky, v ten moment byla moje hladina úzkosti zase v normálu a my úspěšně utratili prvních 700 forintů za lístky.

Uspěšně jsme se vervali do přeplněné tramvajky, aby jsme se o dvě zastávky dál zase rvali ven… no neberte to. Ten den se už nic vážneho nestalo. Byt jsme úspěšně převzali, domluvili placení, našli popelnice, nahlásili utrženou garnýž a začali se zvesela vybalovat.

A já si myslím, že to by pro dnešek stačilo. Zážitků bylo až až, tak si musíme něco nechat na další články.