Tak jsme se opět po dlouhé době vydali do světa. Po asi třech zrušených letech, které nám vyšší moc (Korona) zamítla, nám padlo oko na Portugalsko. No a neber to, za 10 € letenka do Porta? No to je přece zadarmo.

Slevu na letenky jsme našli na FB některé z cestovek …dobré sledovat 

Vzhůru do Porta

Takže klasika, vybrat ubytko, zařídit auto a naplánovat, co všechno chceme vidět. No…tentokrát to vlastně až taková klasika nebyla, protože veškerý program výletu byl na mně (a taky to podle toho dopadlo). A s ubytkem to taky nebylo jednoduché, protože náš plán – stihnout toho co nejvíce v co nejkradším čase – byl dojet po pobřeží z Porta přes několik měst až na jich do Fara a odtamtud zase zpátky, tentokrát však podél španělských hranic.

Příjezd do Porta byl celkem pozdní a navigace nás navedla do jiné ulice, než kde jsme bydleli. A řízení ve městě, no hrůza, myslela jsem, že Luky to vzdá a pojedem to auto hned vrátit. Ještě nikdy nebyl při zřízení tak vyděšený. Při ubytování jsme navíc zjistili, že tohle Airbnb je bez kuchyně, což hladovou Andrejku, která už si plánovala teplou večeři, moc nepotěšilo Sjeli jsme teda ještě nakoupit tortily a kečup na večeři, a taky dětský příbor, který nám pak ještě několikrát dobře posloužil 

Výborná vychytávka, kterou měli snad na všech oknech v Portugalsku jsou venkovní žaluzie, které absolutně nepropouštějí světlo, takže si můžete chrupkat klidně do desíti, tak jako my. 

Do Norte Cafe

Další den jsme měli na prohlídku Porta. Ano, jen jeden den, špatný nápad, ale budou i horší. První výzva byla dostat se do centra. Bydleli jsme na druhém břehu řeky, protože je to levnější a rozhodně jsme neměli v plánu jezdit do centra autem, takže jsme šli na autobus. Měla jsem poctivě vypsané kolik jízdenky stojí, kde jsou zastávky, kdy nám to jede, jaké číslo autobusu, kde vystupujem, atd. Autobus samozřejmě přijel v úplně jinou dobu, než měl, dalo se v něm platit jen cash, a jak jinak než že nehlásil zastávky. Ono by to nebylo zas takové překvápko, ale ze začátku pár zastávek probliklo, tak jsme byli v klidu, že poznáme, až budem muset vystupovat. Ale při vjezdu do centra, zastávky přestali hlásit, a než se moje mobilní mapy rozjely, stihli jsme to přejet. No co už, kafe to zpraví.

S městskou dopravou se to má tak:

Můžete si buď zaplatit jednosměrnou jízdenku autobusem, na kterou můžete jet odkudkoli kamkoli, za jednotnou cenu 2 €. To však musíte mít v cash a přesně.

Nebo si můžete koupit Andante card, na kterou si nahráváte jednotlivé jízdenky podle počtu zón. My bydleli na druhém břehu ve Vila Nova de Gaia, kam bohatě stačí dvouzónová jízdenka, která výjde na 1.20 € za jízdu. Případně se na tyto karty dá nahrát i 24h jízdné. Tarify jízdného

Jízdenka pak platí na autobus a metro na neomezentý počet jízd. Problémem je, že karty se dají nabíjet jen na některých autobusových zástávkách, nebo v metru, které na druhý břeh moc nejezdí. Z toho důvodu jsme si raději koupili vždy jednosměrnou jízdenku.

Ze všeho nejdřív jsme měli totiž namířeno do hipsterké kavárny, na kterou jsem našla doporučení na netu. To jsme prostě nemohli vynechat. Do Norte Cafe by Hungry Biker je v takové uzké, trošku strašídelné uličce, ve které bych ho určitě nehledala, ale rozhodně hledejte! Dřevěné dekorace, lyže, brusle a parohy visící na zdi, prosklený vstup do zahrádky plné křesílek a to menííííčko. V rámci šetření jsme se rozhodli, že si dáme jen kafe. Luky si objednal ginger latte, které bylo boží. Nebylo jen ochucené zázvorovým sirupem, bylo taky posypané mletým zázvorem, který při pití krásně štipkal na jazyku. Nicméně rozhodnutí dát si jen kafe, trvalo do doby, než jsem uviděla první brunch talíř.

Do Norte Cafe by Hungry Biker

Fotečky tady

Řekli jsme si, že pokud nám zbydou nějaké peníze, tak si tady zajdem na snídani poslední den, protože z Porta zase odlétáme, takže se sem budem stejně vracet. A nakonec jsme tak i udělali a dala jsem si to největší a nejdražší, co tam měli, ginger latte k tomu a rozhodně nelituju.