předchozí díl, o tom jak jsme se nekoupali v Hofsós, ale dali si kávu v Dalvíku, nejdete zde

Poslední den v Akureiry

Náš poslední den v Akureiry jsme začali, jak jinak, než kvalitním vyspáváním. Tentokrát v tom jsme ale nevinně, žádné další plány jsme neměli a mohli jsme si to v klidu dopřát. Navíc, další den jsem už vyráželi na cestu dál po ostrově, tak jsme si chtěli i trochu odpočinout. Po probuzení následovala naše krásná rutina. Ovesné vločky a velké kafe. Což už byl tak trochu oběd. 

V rámci volného dne nás vzal Tomino do Botanical Garden Akureyri. Moc k vidění tam toho nebylo, většina rostlin byla pod sněhem, takže šlo spíše o takovou procházku k pobřeží, kolem kterého bylo Akureiry postaveno. Ale park je to velký a v jinou roční dobu je určitě krásný. Kolem pobřeží jsme šli skoro až na konec města, kde stojí fabrika od Coca-Coly, ve které poláci vyrábějí místní pivo. To prostě nevymyslíš. 

Cestou zpět se stavujeme pro potřebné suvenýry. Bez nich se prý nemáme vracet. Nicméně, jsme dost na severu, takže tu je jeden-dva obchody se suvenýry s nevelikým výběrem. I tak jsme schopni chozením po obchodě zabít dobrou půlhodinu. 

Náš poslední cíl byla vyhlášena hospoda Backpackers. Tomino už to měl zmáknuté a věděl, že v 17:00 začíná happy hour, kdy je vše za polovic. Což je fakt super. Cena točeného piva se dostává téměř na úroveň Prahy a o jídlu se dá taky uvažovat. Byli jsme tam brzo, tak jsme chvíli jen tak seděli, nikdo s tím neměl problém a pak to přišlo. Pivo a zapečené brambory se slaninou, sýrem a dresingem. Říkáme jim Backpackers brambory a už jsme si je sami několikrát doma dělali. Jestli pojedete kolem, určitě doporučuji se zde stavit. 

Stránky Backpackers

Backpackers brambory: jednoduše umyjete a nakrájíte brambory, naskládáte do pekáče, na ně naložíte slaninu a sýr a dáte zapéct. Dresing doporučujeme nějaký ostřejší, třeba česnekový.

Sedíme v hospodě, kecáme, začíná se stmívat a Tomino nás ukecal na ještě jeden pokus pozorování polární záře. Že prý by to mohlo vyjít. Vyrážíme tedy na kopec (za supermarket), ale bohužel nic z toho nebylo. Takže to dost brzo rozpouštíme a jedeme domů. Tam už se jen sbalíme, rozloučíme a jdeme spát.

Cesta na jih

Druhý den ráno. Budík zvoní. Venku světlo. Balíme se. Nakládáme auto. Předáváme klíče od bytu. Trošku hororové, ale nebojte, káva ten pocit dost napravila. Za chvilku už sedíme v autě a vyrážíme dál, směr východ, na cestu kolem ostrova, opět najíždíme na roadring.

První zastávka je kousíček od Mývatnu, puklina v zemi Stóragjá, kterou jsme objevili náhodou v mapách a podle map se tam dá koupat. To prostě musíš zkusit, to je Island! Jeskyně je asi 500m od parkoviště, ale z cesty nejde rozhodně vidět. Schází se mezi skály po schodech a jeskyně je na úplném dnu, ve skalnaté soutěsce. Bohužel, byla zima, foukal vítr a nám už se fakt nechtělo zpátky pro plavky a navíc to byl trošku risk. Do vody se totiž lezlo úzkou skulinkou. Držíte se provazu a prostě doufáte že to vyjde. Nicméně, voda je fakt teplá, to jsme zvládli zkusit. A podle pohozeného ručníku bych řekl, že to místní používají, nebo jsme tam zrovna někoho vyrušili. 

Jeskyni Stóragjá najdete zde

Chvílí se tam procházíme a pak pokračujeme dál. Kousek dál po cestě je další jeskyně s termální vodou. Grjótagjá je o něco větší než Stóragjá, zato už je více hlídána a do vody musíte přes zábradlí a ani se nedivím, strop jeskyně nevypadal zrovna nejlépe a hrozí tam že vám něco spadne na kebuli, navíc, voda v jeskyni je až moc horká, takže se tam nedá koupat. Nicméně, i toto stojí za návštěvu, najdete tam totiž obrovskou puklinu v zemi, která se táhne od obzoru k obzoru, fakt něco. Dá se vylézt nahoru na skály, odtamtud je krásný výhled na krajinu. Nakonec neodoláme a do jeskyně alespoň nakukujeme. Voda je tam dost teplá, okamžitě se mi mlží brýle i čočka foťáku… takže z toho moc nemám, ale Andrejce se tma tůze líbilo. 

Jeskyni Grjótagjá najdete zde

pozn.: při psaní článku, jsem zjistil, že se v této jeskyni natáčela scéna z Game of Thrones: Kissed by the Fire

Opět vyrážíme na cestu, ale opět ujedeme jen pár kilometrů. Z poza zatáčky na nás vykukuje Hverir Jedná se o další termální pramen, ale tentokrát bahnitý. Celé údolí je pokryto bahenními sopkami, jezírky a sirnými prameny. Celá oblast je krásně barevná a plna zajímavých útvarů. Rozhodně doporučujeme. V údolí existuje hned několik stezek které vás povedou kolem těch nejzajímavějších úkazů. My neměli moc času, tak jsme se motali jen kolem parkoviště a prošli se jen kousek. Nicméně i u parkoviště je toho hodně k vidění. 

Hverir najdete zde

Informace o stezkách najdete zde

Naší další zastávkou byl vodopád Dettifoss. Tento vodopád, je největší v Evropě a taky to tak vypadalo. Krásná nová asfaltka, velké parkoviště plné turistů a dvě toitoiky. Ne vážně, je to pecka. Z parkoviště jdete asi 20 minut pěšky na vyhlídky a pak jen čučíte do tisíců litrů vody co padají čtyřicet metrů dolů každou vteřinou. Těch vyhlídek tam je několik, takže se posouváte zrovna tam, kde moc lidí není, ale stejně vás za chvíli dohodí zájezd čínských turistů. My to prošli komplet kolem vodopádů, proti toku řeky. Našli jsme taky místečko, kde byl docela klid, tak jsem si udělali úžasnou společnou fotku kterou se teď chlubíme na fb . Kolem řeky se dá dál proti proudu pokračovat k další vodopádům Selfoss, ale k těm jsme nedošli, to už bylo na nás moc a ty velké, jsme viděli. 

Jak se dostanete k vodopádům najdete zde

Od vodopádů Dettifoss nás už čekalo jen 350km k dnešnímu spaní. Když jsme plánovali cestu, tak jsme rovnou rezervovali i přespání dál po Akureiry. Samozřejmě jsme hledali to nejlevnější spaní. Takže volba padla na ovčí farmu Guesthouse Nypugardar. Tento penzion poskytuje malé útulné pokoje s výhledem na fjord Hornafjördur a nejvyšší horu Islandu, Hvannadalshnjúk. Sprchy a toalety jsou tam společné, v ceně máme snídaní formou bufetu a kávu co hrdlo ráčí. Jedná noc tu stojí 84,60€ pro dva, což není málo, ale v takovém prostředí to za to stálo.

Levné ubytování 30km od městečka Höfn najdete zde

Další zajímavé místa na přespání najdete zde

Celou dnešní trasu najdete zde

Příště vám povím o tom, jak jsem se byli podívat na vodopády, protože vodopádů není nikdy dost