předchozí díl, o návštěvě Godafoss a koupáni v Mývatnu, nejdete zde

Druhý den jsme začali pěkně zhurta, vstali jsme kolem osmé, posnídali, lehli a pokračovali ve spánku až do desáté. Asi nás zmohlo to večerní stání nad městem. Přiznám se, trochu jsme vymrzli a byla to moje vina… prostě mě ta polární záře tak uchvátila a já chtěl fotit a fotit. No strašné. :-D Ale nakonec jsme vstali a vyrazili na cestu. :)
Tentokrát s námi jela i Tominová nová přítelkyně Noelle. Ta na Islandu studuje biologii a seznámili se ve škole v Akureyri. Slovák a holka z Connecticutu, ten svět je ale malý co… :-D

Domeček na úpatí hory

Domeček na úpatí hory

V plánu jsme měli projet po pobřeží fjordu Skagafjörður, přes městečko Siglufjörður a pak po pobřeží Eyjafjörður, přes Dalvík zpět do Akureyri. Krásný výlet, kde zažijete opravdu krásné výhledy, klid a krásu Islandu.

Hofsós

Cesta z Akureyri na východ pomalu stoupá po úbočí hory, přitom se pod vámi otevírá krásné údolí zakončené fjordem. Ani vám to nepřijde a už přejíždíte vysokohorský průsmyk, ale náš Yarysek to zvládá krásně. Náš první cíl, bylo koupání v Hofsós, přece jenom, už bylo poledne, tak je třeba trochu odpočinout. Přijíždíme do městečka. Hned z kraje na nás vykukují termální lázně. Je tam prázdné parkoviště. To je docela podezřelé. Vystupujeme z auta. Balíme se. Zamykáme auto… No, lázně právě zavřeli a mají polední pauzu, otevírají zase až v pět odpoledne. :-D Čekat se nám nechce. Chvíli okukujeme plot, kudy bychom se tam dostali, ale nakonec to vzdáváme. :P Nicméně, hned u parkoviště lázní jsou schody dolu k moři. Máme čas tak scházíme dolů a hned máme koupaní vynahrazené.

Lázně Hofsós najdete přesně zde

Otevírací doba a ceny vstupného v Hofsós

Andrejka na útesu u městečka Hofsós

Andrejka na útesu u městečka Hofsós

Krásný malý záliv lemovaný lávovými útesy. Lezeme po nich hore, dole, vlevo, vpravo, prostě úplně všude a vždycky když uděláme další krok, čumíme na něco nového. Fakt pecka. :) Já toho hned využívám a fotím. Andrejka se rozhodla, že ten odpočinek chce, tak si lehla na svah přímo nad moře. Na sluníčku si nějakou chvilku hověla a protože to vypadalo fakt skvěle, tak jsem se taky přidal. :P A tak jsme tam leželi jak kdyby nás právě vyvrhlo moře, ale bylo to super. Protože jsme zmizeli z dohledu, za chvíli nás přišli zkontrolovat Tomino s Noelle. Nevím co si v ten okamžik mysleli, neviděl jsem na něj, jak se váleli smíchy když nás tam uviděli ležet.

Andrejka leží u vody

Andrejka leží u vody

Vyzkoušeli jsem i jaká je voda v Severním ledovém oceánu, ale ani v té bychom si neodpočinuli. Na těchto útesech dobrou chvíli zůstáváme, nicméně, zvedl se severák a začala být zima, takže jsme se zase pomalu sbalili, v autě se občerstvili a vyrazili dál na sever do městečka Siglufjörður. Po cestě nám Tomino s Noelle vyprávějí legendu o jednom malém ostrově, který jsme měli na levoboku, že tam kdysi někoho vyhostili. Ten ostrůvek byl docela maličký, přešli bychom ho asi za pár minut. Ale ten člověk tam fakt nějakou dobu v pohodě žil. Takový národ tvrďáku ti Islanďané jsou. 8)

Siglufjörður
Andrejka u dvou dřevěných pánů (od místní umělkyně)

Andrejka u dvou dřevěných pánů (od místní umělkyně)

Ve městě Siglufjörður jsem zastavili protože tam bylo prostě krásně. :D Městečko leží na samém konci výběžku mezi dvěma fjordy. Žije se zde hlavně z rybářství, a jde to i tak cítit, takže jsme ve městě trochu probudili ospalé odpoledne a zachovali se jako správní turisti. Začali jsme šmatlat úplně všude. :D Krásné barevné domečky s majestátními zasněženými horami v pozadí byly fakt něco. Toto je opravdový sever, tak jak vznikl před více než sto lety. Nicméně tu toho moc není, takže prohlídka přístavu, města a kostela nám zabrala asi jen půl hodiny.
Město je na takovém okraji ostrova, že k němu dlouho nevedla žádná cesta. Někdy v 40. letech udělali cestu přes průsmyk, ale ta fungovala jen v létě. I tak se jedná o dodnes nejvýše položenou cestu na Islandu. Až na konci 60. let postavili tunel skrz skalnatou horu, který zajistil celoroční přístupnost. V roce 2010 otevřeli další tunely na druhou stranu. Takže se dá do města přijet jedním tunele z východu a odjet druhým tunelem na západ. Tady se s tím vůbec nemažou. :-D
Tunely jsou jsou fakt dlouhé a v některých si musíte dávat fakt bacha, protože jsou pouze jednoproudové. Jednou za 200–300 metrů je pak ve skále místo pro uhnutí. Naštěstí to Tomino naplánoval tak, že jsme jeli ve směru který neúhybal. :D Ale zážitek to byl velký. Když vjíždíte do jednoho z tunelů a na ceduli je napsáno 7km. Nevidíte na konec tunelu, protože tam je zatáčka a jen doufáte že za tou zatáčkou není náklaďák. :D

Na naší dnešní trase jsme jeli čtyřmi tunely, celkem přes 15 kilometrů

Některé tunely na Islandu jsou pouze jednoproudé a jednou za 200 až 300 metrů jsou místa pro vyhnutí. Všichni to dodržují.

Domečky v městečku Siglufjörður

Domečky v městečku Siglufjörður

Dalvík
Koupání v Dalvíku

Koupání v Dalvíku

Naší další zastávkou, bylo městečko Dalvík. Zde jsme zkusili štěstí s koupáním podruhé. A vyšlo to. :) Lázně v Dalviku jsou takové ty klasické městské, které najdete po celém Islandu. Vstup není drahý a máte přístup jak do teplých termálních bazénů, tak i do plaveckého, který vyhřívány tedy moc nebyl. Ale Andrejce to nevadilo a několik bazénů v něm udělala. Já jsem vše pozoroval z termálního a moc ji fandil. :P Mají tam i hračky pro děti a malou skluzavku. Vše jsem poctivě vyzkoušel za vás a vřele vše doporučuji. 8) Dokonce tam bylo islandské dítě, které běhalo z bazénu rovnou do sněhu a zpět.

Otevírací doba a ceny vstupného v lázních Dalvík

Lázně najdete zde

Termály v Dalvíku jsou situovány na kraji města, my leželi ve venkovních bazénech a koukali na zasněžené vrcholky hor.

Mají tam hračky!

Mají tam hračky!

Po koupeli, jsme se rozhodovali co dělat dál. Mohli jsme se sebrat a jet domů. Nebo, a přiznávám se, to se nám líbilo víc, jít do místní kavárny, kterou mají Tomino s Noelle rádi. Rozhodnutí bylo rychlé a jasné. Jdeme na kávu. :P Parkujeme na parkovišti naproti. Vcházíme dovnitř. A Andrejka a já zůstáváme v údivu stát. Téměř na konci světa, nádherná hipsterská kavárna. :D Káva sice nebyla za pár korun, ale byla dobrá a hlavně formou bezedného hrníčku. :D Sedáme do prvního patra, kde nikdo jiný nebyl, takže si užíváme klidu a dobré kávy. Sluníčko už pomalu zapadalo a svítilo na nás přes okna kavárny a říkali jsme si, že ten den byl fakt krásný. :)

O kavárně se dozvíte na jejich fb

Příště vám povím o tom, jak jsem se váleli v posteli, flákali v Akureyri, dali si nejlepší brambory na světě a vydali se na dlouhou cestu na jih