předchozí díl, o nákupech v Primarku, nejdete zde
Třetí den jsme zahájili jak jinak než vyspáváním Vklídečku jsme si posnídali obří jogurt za půl eura a vyrazili na výlet k mlýnům Zaanse Schans. Mlýny na okraji Amsterdamu jsou poměrně turisticky profláknutým místem, o čemž vypovídá i množství vietnamských a českých turistů, které jsme tam potkali. Vyrazili jsme od domu na kolech, pomalu a jistě stále do kopečka (nebo apoň tak to Luky říkal).
Zaanse Schans
Měli jsme celý den volný, takže jsme nikam nespěchali. První půlka cesty byla krásnou krajinou, kde jsme jen občas potkali někoho místního taky na kole. Po včerejšku to bylo velmi osvěžující a vážně jsme si to užili. Asi v polovině naší cesty jsme dojeli k pobřeží řeky, na kterém je nově postavená dvacetimetrová socha holandského líbajícího se páru. Vedle stojí cedule s výzvou pro páry, aby se pod sochou vyfotili a sdíleli fotku na instagramu s hastagem #kissingcoupleamsterdam. Nevím přesně k čemu tato výzva slouží, ale vzhůru do toho. Socha stojí strategicky hned vedle nástupu na trajekt přes řeku. Není tady totiž žádný most a tak jezdí každých asi 10 minut trajekt, který vozí cyklisty zadarmo a motorová vozidla za malý poplatek, no není to krása? Není cesta, zařídíme trajekt zdarma, kéž by podobným způsobem fungovala také doprava v Česku.
Za těch deset minut krásně stihnete nafotit si selfíčka se sochou ze všech možných úhlů a nasdílet je na sociální sítě.
#kissingcoupleamsterdam
Za chvíli jsme nastoupili na trjekt a užili si krásnou, ale pro mě příliš krátkou cestu přes řeku. Na druhé straně jsme opět nasedli na kola a vyrazili na druhou půlku cesty. Projeli jsme městem podivnými zákrutami holandských cyklostezek až k areálu s mlýny. Naproti areálu stojí fabrika na zpracování kakaa (nebo tak něco). V pracovní dny prý je vůně cítit už z dálky, ale i přes to, že my jsme tam byli v neděli, kdy v ní nikdo nepracoval, vznášela se kolem nasládlá vůně kakaa tak nálehavě, že jsme si museli dát něo sladkého. Po zhodnocení cen v areálu a nečekané potřebě zvýšit hladinu cukru v krvi, jsme se rozhodli dát si typické holandské vafle. Ale aby to nebylo jen tak, a díky mé zálibě poznávání kultury přes jídlo, jsem se rozhodla dát si sladké wafle s roztopeným sýrem. Zvláštní kombinace, ale kupodivu byla opravdu dobrá.
Informace o areálu s mlýny Zaanse Schans
Vstup do areálu Zaanse Schans
Celý areál je něco jako skanzen. Neplatí se vstup do areálu, pouze do některých mlýnů prezentujících trdiční řemesla, která se tady kdysi provozovala. V jednom je ukázka výroby dřeváků a před ním stojí obří dřevák ve kterém se můžete vyfotit, ale je to strašně mainstreem, takže jsem se v něm samozdřejmě vyfotila Když budete mít štěstí, tak uvidíte výrobu naživo, ale i tradiční dřeváky se už z větší části vyrábějí moderními stroji (viz video na konci článku). Co mě vážně překvapilo bylo, že oni v těch dřevácích normálně chodí. Myslela jsem si totiž, že už je vyrábějí jen z tradice a hlavně pro turisty, ale ne. Používají je třeba ve fabrikách proto, že jsou pevné, a tak když jim něco upadne na nohu, nezraní se.
Pravý turista
Pan fotograf
Hned na začátku areálu je miniobchůdek, což je první Albert, který v Hlandsku otevřeli a můžete si tam i dnes něco koupit. My si nic nekoupili, ale měli tam velkou sbírku retro kafe, což bylo něco pro mě.
Albert Heijn
Po prohlídce jsme zase nasedli na kola a valili zpátky do města. Díky Lukyho skvělému orientačnímu smyslu, jsme si trošku nadjeli, a to hlavně po městě, ale byla to krásná projížďka po malebných uličkách a po krásných holadských mostech. Na večer jsme byli domluveni, že konečně zajdem na slíbenou plavbu Amsterdamským kanálem. Normálně stojí lístek asi 16 eur, my jsme měli slevněný za 10 eur. Upřímně si z ní moc nepamatuju, protože jsme ji vesměs prokecali, ale co mě zaujalo nejvíc byly houseboaty. Příště až tam pojedu, tak chci v nějakém bydlet. Jsou všude podél kanálu. Prý už je dokonce zakázáno přidávat nové, protože není místo. Projíždíte, tak blízko nich, že vidíte lidem přímo do obýváku. Kamarád, se kterým jsme tam byli říkal, že si připadá, jako kdyby stál u nich na dvorku.
Sleva na lístky na plavbu kanálem
Víděli jsme dům Anny Frankové a nekonečnou frontu před ním, která tam je prý pořád, a taky Rembrandt House. Zajímavostí Holandských řadových domů je, že jsou nakloněné a to nejen do strany, ale taky dopředu. Vrchní část domu je prostě předsunutá a většinou je na ni hák. Je to ze zcela praktických důvodů. Vzhledem k tomu, že jsou domy úzké, nejsou v nich tak velké chodby, a proto se nábytek, který je třeba vynést do patra prostě venku zavěsí na kladku a dostává se dovnitř oknem. Proto ty háky, a předsunutá horní část, aby nábytek nepoškodil okna, když ho taháte nahoru. S nahnutím do stran už je to horší. Rozhodně to není záměr stavitelů, ale prostě jen špatné podloží a tíha domu.
Pronájem houseboatu v Amsterdamu pro stejně posedlé šílence jako jsem já
Po okružní jízdě, jsme ještě uvažovali, jestli se podívat na Red Light District, vyhlášenou Amsterdamskou ulici hříchu, ale nakonec jsme tam nešli, protože bylo ještě brzy na to, aby jsme jí viděli v plné parádě, a taky proto, že nás ještě čekalo dobrých 45 minut cesty na kole domů. Tak někdy příště.
TRASA NAŠEHO CYKLOTRIPU
Naše cyklotrasa na mapy.cz
VIDEO AUTENTICKÉ VÝROBY DŘEVÁKŮ
(Sorka za kvalitu videa, snažila jsem se co nejlíp to šlo)
V příštím článku vám povím o našem posledním dni v Amsterdamu, který se nesl v duchu lenivění, jídla a poznávání města.