Na pátek jsme měli naplánované jen dvě věci, návštěvu Marsh’s Library a prohlídku Guinness Storehouse. Mysleli jsme si, že to bude nuda, že nebudeme mít za chvíli co dělat a budeme muset hledat další zábavu. To se nestalo, protože jsme byli v Dublinu, a tam je pořád co dělat. 

Naše první kroky vedly do Marsh's Library, která byla po celou dobu festivalu otevřená pro veřejnost. Takže jsme sedli na bus č. 16 směr centrum a začali jsme nasávat atmosféru města. Měli jsme štěstí, protože zrovna tento bus jede skrz celé město. Takže nám vždy stačilo najít zastávku, ze které jede a dostali jsme se kam jsme potřebovali.

Info o lince č. 16

Marsh's Library v sobě skrývá originály rukopisů, prakticky od založení Dublinu. Prvně je tam přepisovali mniši, později tuto sbírku doplňovali králové. Knihovna a samotná sbírka je opravdu úchvatná. I když samotná prohlídka nám zabrala jen půl hodiny, tak to stálo za to.
V rámci festivalu jsme tam hledal zeleného hada, ale toho jsme nenašli. Malou cenou útěchy byl foto koutek na konci knihovny, který jsme prostě museli vyzkoušet! (foto najdete na našem insta)
V knihovně také ukazovali různé zajímavosti, třeba to, jak při Irské revoluci z nějakého důvodu vystřelili na knihovnu a některé kulky zůstaly zaryté v knížkách dodnes.

Z knihovny jsme vyrazili k Guiness pivovaru, kde jsme měli zarezervovanou prohlídku. Po chvilce bloudění jsme tam a nestačíme se divit. Asi jsme si úplně nedokázali představit, co nás tam čeká. Je to stará obrovská budova, přestavěná na muzeum. Je to takový „Disneyland pro dospělé“.
Každé patro má nějaké téma a je to vymazlené k „turistické“ dokonalosti. Hned po vstupu si Andrejka nechala pomalovat obličej čtyřlístkama bo St. Patric's day. 

V prvním patře byl obrovský gift shop. Ten jsme poctivě prošli, ale ty ceny nás dost odrazily. Dále to už bylo zajímavější. Pokračovalo se k ukázkám všech surovin, které se pro vaření piva Guiness používají. Vše je krásné popsáno, je to taková naučná stezka pro pivaře.

Druhé patro bylo zasvěceno vaření samotného piva. Začíná se pražením ječmene, díky kterému dostává toto pivo tu správnou chuť. Praží se přesně na 232 stupňů, ani o stupeň víc, ani o stupeň miň, jinak by se všechno zkazilo.

Další patro patřilo bednářům a výrobě sudů. Pivo se zde totiž začalo vařit už v roce 1759, a také si zde vyráběli i vlastní sudy a pípy.

Čtvrté patro bylo asi nejkrásnější. Byl zde totiž obrovský bar, kde jsme každý dostali tři malé piva jako ochutnávku. Bohužel, jsme si oba dva vybrali stejná piva. To ale nevadilo, v rámci této ochutnávky, probíhala ještě jedná ochutnávka s kurzem toho, jak se má Guiness ochutnávat. Pokračovalo se výstupem tanečníku, kteří neměli problém vylézt uprostřed sálu na stůl a tančit. Tohle byl fakt zážitek. Na tomto patře jsme pokračovali hned naproti na další ochutnávku s dalším výkladem, jak se má toto pivo ochutnávat.

Páté patro v sobě skrývalo další úžasné místo, místo kde vás naučí čepovat Guiness do pinty. Na toto jsme museli chvíli stát frontu, ale bylo to fajn, každá skupinka dostala svůj bar s několik pípami a učitele, který přesně vysvětlil co se má dělat. Pak vás k pípě pustili a vy jste si toto pivo načepovali sami. Toto pivo jste si pak mohli vypíti. Dále byly v tomto patře ukázky reklam, které za celou dobu existence pivovaru vznikly.

V šestém patře byly tři hospody. V posledním sedmém byla nějaká VIP hospoda do které jsme se už nedostali. Ale tam už jsme stejně nechtěli… po šesti pivech bez obědu to nechcete.

Lístky a všechny důležité informace o Guiness Storehouse najdete zde